Plný text
20 Cdo 3540/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. I. K. v exekuční věci oprávněného Ing. V. S., J. n. N., proti povinnému Ing. M. K., T., pro 7 513,50 Kč s příslušenstvím a o prohlášení o majetku povinného, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 EXE 501/2011, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2016, č. j. 28 Co 202/2016-81, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. 28 Co 202/2016-81, potvrdil usnesení ze dne 13. 4. 2016, č. j. 4 EXE 501/2011-161, kterým Okresní soud v Rakovníku zamítl návrh oprávněného ze dne 21. 2. 2011, aby soud předvolala povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku. Rozhodl i o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení o návrhu oprávněného. Žádnému z účastníků nebylo nepřiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním a požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Jeho žádost Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 22. 12. 2016, č. j. 14 EXE 501/2011-194, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2017, č. j. 28 Co 107/2017-201, zamítl.
Nejvyšší soud nejprve posoudil, zda jsou u oprávněného splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a dospěl ve svém rozhodnutí ze dne 1. 8. 2017, č. j. 20 Cdo 3541/2017-229, k závěru, že nikoli.
Nadále zůstává nesplněna podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí. Dovolání nebylo sepsáno advokátem, přitom ze spisu nevyplývá, že by oprávněný sám měl právnické vzdělání, Nejvyšší soud oprávněnému zástupce pro dovolací řízení rovněž neustanovil a ke zhojení tohoto nedostatku nedošlo ani přes řádnou výzvu soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, č. j. 20 Cdo 3540/2017-226), když podáním došlým dovolacímu soud dne 9. 8. 2017 oprávněný vytčenou vadu neodstranil. Nejvyšší soud tedy dovolací řízení podle § 104 odst. 2 věty třetí, § 241b odst. 2 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 a článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 164/2015 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“, zastavil.
Nad rámec tohoto rozhodnutí je namístě zdůraznit, že i kdyby bylo oprávněným podáno řádné dovolání sepsané advokátem, muselo by být pro nepřípustnost odmítnuto podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když oprávněný předmětem exekuční řízení činí vymožení pohledávky, která nepřevyšuje zákonem stanovený limit 50 000 Kč (z obsahu podání oprávněného vyplývá, že požaduje nařízení exekuce pro 7 513, 50 Kč s příslušenstvím).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení se rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nezdůvodňuje (viz § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 8. 2017
JUDr. I. K.