Plný text
20 Cdo 3561/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] proti povinnému M. M., pro 156 187,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 Nc 5854/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2016, č. j. 72 Co 22/2016-257, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud zastavil řízení o v pořadí již druhém návrhu oprávněné, aby na její místo do řízení vstoupila společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. S odkazem na ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř. především uzavřel, že věcnému projednání návrhu brání překážka věci rozhodnuté, protože k zamítnutí prvého návrhu oprávněné na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. ze dne 16. 10. 2014 (usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 11 Co 74/2015-101) došlo proto, že nejen tento návrh, ale již i smlouva o postoupení pohledávky ze dne 9. 6. 2014 byly zneužitím práva. Proto není přípustné pro existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté podat (a věcně rozhodovat) o opětovném návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř., jenž bude opřen o to, že se od posledního návrhu změnily majetkové poměry subjektu, který má do řízení vstoupit na místo oprávněné. Změna v majetkových poměrech této osoby totiž nehraje žádnou roli, protože ničeho nemění na tom, že již samotná smlouva o postoupení pohledávky, na jejímž základě došlo k podání prvého návrhu na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř., byla posouzena jako zneužití práva.
Výše popsaný právní závěr odvolacího soudu je v souladu s nyní již existující rozhodovací praxí dovolacího, který byl vyjádřen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3537/2016, a který koresponduje i se závěrem uvedeným v usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1431/16, v typově obdobné věci, podle něhož „samotná fáze řízení, v níž byl návrh podán, vypovídá spíše o tom, že šlo o návrh obstrukční.” Proto dovolací soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.