Plný text
20 Cdo 4115/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněného L. Z., R., zastoupeného Mgr. Ivou Derychovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti povinným 1) D. O., O. n. B., zastoupené JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem v [adresa] 2) M. K., O. n. B., 3) J. O., O. n. B., zastoupenému JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem v Bratčicích č. 137, pro 393 824,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. L. J., Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 40817/12, o dovolání povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. března 2016, č. j. 40 Co 630/2015-203, takto:
Dovolání povinného 3) se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. března 2016, č. j. 40 Co 630/2015-203, který potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 3. července 2015, č. j. 103 Ex 40817/12-159, ve výroku III., IV., V. a VII., o stanovení výsledné ceny dražených nemovitých věcí, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dále Nejvyšší soud v usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Uvedl-li dovolatel, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva a hmotného práva, „při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu anebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně“, nelze než dospět k závěru, že výše uvedenému požadavku nedostál, neboť otázku hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dále od které rozhodovací praxe se měl odvolací soud odchýlit, a jaké právní otázky jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, neuvedl. Nehledě na to, že podstata námitek dovolatele spíše spočívá v jeho nesouhlasu se skutkovými závěry odvolacího soudu, který představuje jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 10. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu