Plný text
20 Cdo 4121/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné MAYER reality investice s. r. o. se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Janem Staňkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinné M. L., zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 32/22, pro 240 000 Kč a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 9686/2015, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2016, č. j. 14 Co 132/2016-79, takto:
Dovolání oprávněné se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2016, č. j. 14 Co 132/2016-79, jímž mimo jiné bylo potvrzeno ve výroku I. o částečném zastavení exekuce a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení o částečném zastavení exekuce usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. ledna 2016, č. j. 15 EXE 9686/2015-48, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce posouzení materiální vykonatelnosti notářského zápisu jako exekučního titulu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1643/2013, na které odkazuje již odvolací soud, nebo zde citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; namítá-li oprávněná, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže odvolací soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí, je nutno připomenout, že podle § 237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Případné konkrétní vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. srpna 2016, sp. zn. 23 Cdo 923/2016). S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Exekuce nebyla zastavena zcela a o náhradě nákladů dovolacího řízení tak bude rozhodováno ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu