UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 11× citováno

Ústavní stížnost I. ÚS 3858/17 (podána 11. 12. 2017): odmítnuto (usnesení ze dne 6. 3. 2018).

Spisová značka

20 Cdo 4188/2017

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2017-09-26Zpravodaj: JUDr. Vladimír KůrkaECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4188.2017.1
Další údaje
Předmět řízení: ExekuceSenát: JUDr. Vladimíra Kůrky (předseda), JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zbyňka Poledny

Právní věta

⚠ Generováno AI

Omezení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dopadá na všechna řízení, jejichž předmět je vyjádřitelný penězi, tedy i na řízení exekuční. Výjimky pro spotřebitelské a pracovněprávní vztahy se vztahují pouze k řízení nalézacímu, nikoli k samostatnému exekučnímu řízení. Dovolání proti rozhodnutí o peněžitém plnění do 50 000 Kč je proto nepřípustné a podle § 243c odst. 1 o. s. ř. se odmítá.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

20 Cdo 4188/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České kanceláře pojistitelů, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou se sídlem [adresa] proti povinnému Š. K., zastoupenému Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem [adresa] pro 11 940 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. M. Z., Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 144 EX 3644/16, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 70 Co 158/2017-94, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2017, č. j. 70 Co 158/2017-94, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 3. 2017, č. j. 34 EXE 3112/2016-67, kterým zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené tímto soudem usnesením ze dne 16. 12. 2016, č. j. 34 EXE 3112/2016-18 (na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 1. 8. 2014, č. j. 7 C 145/2014-27, ve spojení s vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2014, č. j. 61 Co 488/2014-40), k vymožení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 11 870 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud se neztotožnil s námitkami povinného o nevykonatelnosti exekučního titulu, které dovozoval z vad při jeho doručení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost zakládá na tvrzení, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. má být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak. Předmětná otázka procesního práva souvisí především v tzv. fikcí doručení a tedy ustanovením § 46b ve spojení s § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.“ Dovolatel si je vědom ustanovení o nepřípustnosti dovolání dle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., uvádí však, že napadené rozhodnutí neobsahuje výrok o peněžitém plnění, pročež se toto ustanovení v jeho věci neuplatní; nadto jde podle jeho názoru o vztah obdobný spotřebitelskému.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., resp. čl. II, bod 1 zákona č. 404/2012 Sb.).

Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Z dikce citovaného ustanovení především vyplývá, že míří na všechna soudní řízení, jejichž předmět je (coby tzv. bagatelní) vyjádřitelný penězi, a proto není důvod, aby se tato podmínka nevztahovala také na řízení předmětné. Výluka „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2“ pak má vazbu toliko k řízení nalézacímu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061), zatímco exekuční řízení je řízením samostatným a na nalézacím nezávislé (srov. V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; nebo také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. 20 Cdo 2452/2013).

Z řečeného se podává konečný závěr, že dovolání není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2017

JUDr. Vladimír Kůrka předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací