Plný text
20 Cdo 5023/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CDV-2, Ltd., se sídlem v 3 Brook Business Centre, Cowley Mill Road, Uxbridge, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinnému J. J., pro 4 183 381,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 28 Nc 5268/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2015, č. j. 17 Co 490/2015-82, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2015, č. j. 17 Co 490/2015-82, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce zastavení exekuce pro nemajetnost v situaci, kdy není zjištěn postižitelný majetek povinného, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 4360/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 3131/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 20 Cdo 3379/201; námitka oprávněné, že by zastavením exekuce došlo k „okamžitému“ promlčení vymáhaného nároku oprávněné, je pro rozhodnutí soudního exekutora, resp. soudu, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., irelevantní] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. ledna 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu