Plný text
20 Cdo 504/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné H. – O., spol. s r. o., proti povinné JUDr. L. S., pro 158 526,80 Kč prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 8133/98, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2001, č.j. 29 Co 357/2001-21, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 4. 1999, č.j. 13 E 8133/98-9a, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 nařídil – podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 13. 8. 1996, sp. zn. Ro 4213/95 – k vydobytí pohledávky ve výši 158 526,80 Kč, nákladů předcházejícího řízení (10 184 Kč) a nákladů exekuce (7 047 Kč) výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, povinné zakázal uvedené nemovitosti převést na jiného nebo je zatížit a uložil jí, aby ve stanovené lhůtě oznámila, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 21. 4. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání je opožděné.
V usnesení ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70, Nejvyšší soud vysvětlil, že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posuzovaní včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001 nebo vydanému sice po 1. 1. 2001, avšak v řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000) – nikoli tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí (§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001) –, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (srov. § 240 odst. 2 větu druhou o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu, který poučení o mimořádném opravném prostředku (dovolání) v souladu s ustanovením § 169 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 neobsahoval, prostřednictvím pošty doručen dne 7. 11. 2001 zástupci oprávněné a dne 8. 11. 2001 povinné; rozhodnutí tedy nabylo právní moci 8. 11. 2001 (srov. § 167 odst. 2, § 159 odst. 1, § 211 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty, v níž mohla povinná dovolání podat u soudu nebo odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit, bylo pondělí 10. 12. 2001 (srov. § 57 odst. 2, 3 o.s.ř.).
Bylo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (zásilka č. R 068949 pošty P.), až 8. 1. 2002, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo ostatně též vyhotoveno /je datováno 7. 1. 2002/).
Nejvyšší soud proto dovolání – bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a (per analogiam) § 146 odst. 2 větu první o.s.ř. (oprávněné v dovolacím řízení – podle obsahu spisu – náklady nevznikly a povinná na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2002
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu