Plný text
20 Cdo 5218/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. M. J., Ph.D., v právní věci žalobce J. K., proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 24/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 21. 10. 2014, č. j. 15 Co 200/2014-187, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 21. 10. 2014, č. j. 15 Co 200/2014-187, potvrdil rozsudek ze dne 14. 2. 2013, č. j. 3 C 24/2012-97, kterým Okresní soud v Pelhřimově zamítl žalobu o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 E 2597/2002, žádnému z účastníků ani České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a dále zamítl žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro toto řízení. Odvolací soud taktéž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Soudy uzavřely, že žaloba by nemohla být úspěšná, neboť žalobce se touto cestou domáhá vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí proti žalované, jež nebyla účastníkem vykonávacího řízení, navíc tento výkon rozhodnutí byl již před několika lety pravomocně skončen. Žalobkyně tudíž není ve věci pasivně legitimována.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním a požádal opětovně o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Jeho žádost Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 16. 4. 2015, č. j. 3 C 24/2012-197, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 5. 2015, č. j. 15 Co 296/2015-207, zamítl.
Nejvyšší soud nejprve posoudil, zda jsou u žalobce splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a dospěl k závěru, že nikoli.
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s § 138 o. s. ř. podmínkou pro (částečné) osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Žalobce dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu potvrzující usnesení, jímž soud prvního stupně nevyhověl jeho žalobě na vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí a jeho žádosti na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Ze spisu přitom vyplývá, že není vedeno žádné řízení o výkon rozhodnutí, jehož předmětem by byly nemovité věci specifikované ve vylučovací žalobě a kde by jako oprávněná vystupovala žalovaná. Výkon rozhodnutí prodejem těchto nemovitých věcí byl již dříve pravomocně zastaven. Za takových okolností je zřejmé, že vylučovací žalobě nemůže být vyhověno, a že se ze strany žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Pak rovněž dovolání proti výrokům o zamítnutí žádosti o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce pro takové řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Nadále zůstává nesplněna podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí. Dovolání nebylo sepsáno advokátem, přitom ze spisu nevyplývá, že by žalobce sám byl právnicky vzdělán, Nejvyšší soud žalobci zástupce pro dovolací řízení rovněž neustanovil a ke zhojení tohoto nedostatku nedošlo ani přes řádnou výzvu soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 20 Cdo 5218/2015-219). Nejvyšší soud tedy dovolací řízení podle § 104 odst. 2 věty třetí, § 241b odst. 2 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2016
JUDr. M. J., Ph.D.předsedkyně senátu