Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

20 Cdo 6026/2017

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 20. 3. 2018Zpravodaj: JUDr. Zbyněk PolednaECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.6026.2017.1
Další údaje
Předmět řízení: Dovolání Exekuce Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Zbyňka Poledny (předseda), JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Aleše Zezuly

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

20 Cdo 6026/2017-244

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné LANAVE, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Alexandrem Nettem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinným 1) V. P., B. n. L., zastoupenému JUDr. Helenou Nutilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v [adresa] 2) E. P., B. n. L., pro 819 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 29 EXE 175/2014, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2017, č. j. 23 Co 645/2016-200, takto:

Dovolání povinného 1) se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Nejvyšší soud dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2017, č. j. 23 Co 645/2016-200, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. března 2016, č. j. 29 EXE 175/2014-136, jímž byl zamítnut návrh povinných na zastavení exekuce, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Dovolatel však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., jak mu ukládá ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nedostál, když vytýká odvolacímu soudu, že se napadeným usnesením odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ale na žádnou judikaturu dovolacího soudu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, alespoň v podobě citace právních závěrů dovolacího soudu, neodkázal. Nehledě na to, že podstata námitek dovolatele spíše spočívá v jeho nesouhlasu se skutkovými závěry odvolacího soudu, který představuje jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 3. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací