Plný text
20 Cdo 960/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného V. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Kaňkou, advokátem se sídlem [adresa] proti povinné K. Y. International Trade & Investment Co., spol. s r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem [adresa] pro 5 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. M. U., Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 098 EX 00736/21, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. listopadu 2025, č. j. 20 Co 317/2025-674, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. 20 Co 317/2025-674, k odvolání povinné společnosti potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. M. U., Exekutorský úřad Praha 9 (dále „exekutor“), ze dne 23. 1. 2025, č. j. 098 EX 00736/21-648, jímž exekutor určil výslednou cenu exekučně postižených nemovitých věcí povinné (pozemkových parcel č. [parcela], č. 1748/11, č. 1751/1, č. 1752, č. 1753/1, č. 1765/1, č. 1765/9, č. 1769/7, č. 1769/8 a č. 1769/9, všech zapsaných na listu vlastnictví č. [LV] katastru nemovitostí pro katastrální území a obec XY, okres XY - dále „nemovité věci“ či „pozemky“) ve výši 39 788 000 Kč s tím, že příslušenství nemovitých věcí „není“ a že věcným břemenem, které v dražbě nezanikne, je vstup z důvodu budování a poté existence kanalizační stoky pro město XY (výroky I až IV usnesení exekutora).
2/ Odvolací soud předně konstatoval, že exekuce byla zahájena 8. 1. 2014 za účelem vymožení pohledávky oprávněného ve výši 5 800 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 2. 2013, č. j. 52 Cm 245/2012-23. Vedena je na základě exekučního příkazu původního soudního exekutora JUDr. I. I., Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 31. 1. 2014, č. j. 167 EX 104/14-14, prodejem nemovitých věcí povinné, které naposledy ocenil znalec v oboru ekonomika Ing. Jan Melš znaleckým posudkem ze dne 21. 1. 2025, č. 6719-09/2025, který mimo jiné zohlednil lokalitu pozemků, terén, dopravní obslužnost, technickou infrastrukturu (inženýrské sítě) a stavební povolení ve vztahu k pozemkům č. parc. 1751/1, 1752 a 1753/1 včetně skutečnosti, že stavba již byla zahájena. Hodnotu trafostanice ve vlastnictví třetí osoby na pozemku č. parc. 1748/11 nestanovil, ocenil však věcné břemeno kanalizace na pozemcích č. parc. 1751/1, 1752 a 1753/1 ve prospěch města XY. K ocenění použil metodu nepřímého srovnání s deseti pozemky, u nichž jsou známy parametry a prodejní ceny indexované k datu ocenění.
3/ Podle závěru odvolacího soudu nelze znaleckému posudku nic vytknout, přičemž povinná žádné relevantní výhrady ohledně určení výsledné ceny a metodice zpracování posudku nepředstavila. Přihlédnout je nutné k tomu, že reálná cena nemovitých věcí bude zjištěna až při samotné dražbě a výsledná cena pozemků nemůže být na rozdíl od běžného realitního trhu určena ve výši odrazující „případné dražitele (…) již při nejnižším podání“.
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost vymezila tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 2965/2015, ze dne 20. prosince 2016, sp. zn. 21 Cdo 1182/2016, a ze dne 9. srpna 2023, sp. zn. 20 Cdo 1325/2023, jestliže při hodnocení znaleckého posudku Ing. Jana Melše po námitkách dovolatelky proti věcné správnosti znaleckého posudku „nevyžádal od tohoto znalce vysvětlení, případně doplnění znaleckého posudku, ani jinak neodstranil jeho následky, nevyslechl znalce a odborné otázky nahradil vlastním názorem, a to za situace, kdy povinný vznesl proti závěrům znalce podstatné a zdůvodněné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné“.
5/ Dovolatelka upozornila na skutečnost, že posuzovaná exekuční věc „byla již jednou Nejvyšším soudem řešena“, a to usnesením ze dne 7. září 2023, sp. zn. 20 Cdo 1853/2023, jímž došlo ke změně usnesení exekutora „tak, že se příklep neuděluje“. Odvolací soud aktuálně napadeným usnesením nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu, který akcentoval, že stanovení ceny pro nejnižší podání dražby není pouhou bezvýznamnou formální náležitostí (s odkazem na usnesení ze dne 23. dubna 2019, sp. zn. 20 Cdo 258/2019). Soudní praxe je rovněž ustálena v názoru, že se soud může spokojit s písemným znaleckým posudkem jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce (při jednání) vyslechl, a pouze v odůvodněných případech; znalce naopak musí vyslechnout v případě podstatných (zdůvodněných) výhradách účastníka proti závěrům posudku (s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 635/2018, ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, a ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 24 Cdo 2444/2019, dále na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. července 2016, sp. zn. IV. ÚS 3470/15). Povinná v odvolání proti usnesení odvolacího soudu poukázala na podstatně vyšší (takřka dvojnásobnou) tržní cenu, za jakou prodává město XY stavební pozemky. Přesto odvolací soud znalce nevyslechl a posudek nenechal doplnit vyjádřením znalce, tudíž nepostupoval v souladu s ohlášenou judikaturou a porušil rovněž právo dovolatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Znalecký posudek Ing. Melše neobsahuje v příloze informace a konkrétní dokumenty o srovnávaných pozemcích, nevychází z aktuálních prodejů (zaměřuje se na prodeje pozemků z roků 2022 a 2023) a nevyjadřuje se k otázce vlastnictví inženýrských sítí.
6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř. a contrario), resp. nelze jej pro vady obsahu projednat (§ 241b odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř.).
7/ Právní teorie a rozhodovací praxe soudů jsou sjednoceny v závěru, že zákonná úprava exekuce vedené prodejem nemovité věci je rozdělena do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. K těmto fázím náleží a) nařízení exekuce (vydání exekučního příkazu prodejem nemovité věci), b) určení výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství (včetně ocenění závad a práv s věcí spojených), c) vydání usnesení o dražební vyhlášce, d) vlastní dražební jednání a e) rozvrhové řízení. Úkony soudu (soudního exekutora), účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o nichž již bylo (pravomocně) rozhodnuto; tak je tomu i u určení (výsledné) ceny nemovité věci (§ 336 a § 336a odst. 1 o. s. ř.), které je závazné pro další exekuční fáze, primárně pro obsah dražební vyhlášky (§ 336b odst. 2 o. s. ř.) - z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 20 Cdo 1535/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 606/2018).
8/ V návaznosti na zmíněnou relativní autonomii exekučních fází judikatura Nejvyššího soudu zdůraznila, že pravomocné usnesení o určení ceny (nemovité věci) lze změnit zcela výjimečně, jestliže by došlo k natolik významné modifikaci poměrů, z nichž vycházel věc oceňující znalecký posudek, že by určená výsledná cena nemohla pro účely další fáze exekučního řízení (dražby) nadále obstát, např. z důvodu výrazného (podstatného) znehodnocení stavby živelní pohromou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2522/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2022, sp. zn. 20 Cdo 2457/2022). Stále je totiž třeba mít na paměti, že smyslem této relativně samostatné fáze exekučního řízení je stanovení podkladu pro nejnižší podání v dražbě, nikoli určení ceny, za kterou bude věc skutečně prodána; případná vyšší tržní cena nemovité věci se v závislosti na zájmu dražitelů projeví až při dražbě samotné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 4631/2014), což na straně druhé neznamená, že určená cena ve smyslu § 336a odst. 1 o. s. ř. nemusí mít reálný (především skutkový) základ.
9/ Z citované rozhodovací praxe je zřejmé, že odvolací soud judikované závěry dovolacího soudu v posuzované věci respektoval. Otázku určení ceny pozemků přezkoumal na základě znaleckého posudku, jehož obsah a závěry vycházejí ze skutkového stavu, který nebyl v řízení zpochybněn. Odvolací soud odborné závěry znalce nekriticky nepřebíral ani nenahrazoval vlastními úvahami, ale přípustně je hodnotil v kontextu se znalcem preferovanou metodikou určení výsledné ceny (komparativním postupem), která je u stanovení obvyklé ceny nemovitých věcí metodikou běžnou a za účelem určení nejnižšího podání dražby poměrně spolehlivou. Porovnání oceňovaných pozemků s obdobnými prodanými nemovitými věcmi v rozmezí let 2019 až 2024 je v tomto ohledu dostatečným základem pro určení ceny, vysvětlil-li odvolací soud, že ceny komparovaných pozemků byly indexovány (tj. aktualizovány) a že dovolatelkou označené pozemky byly za vyšší ceny toliko nabízené k prodeji, nikoli skutečně realizované. Námitka dovolatelky, že odvolací soud nevyslechl znalce či neopatřil doplnění znaleckého posudku, je v dané souvislosti lichá a označuje ve své podstatě vady řízení, k nimž dovolací soud u nepřípustného dovolání nepřihlíží, byť by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
10/ Jestliže se odvolací soud v předestřené otázce neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nemůže být dovolatelkou zvolené hledisko přípustnosti dovolání prosazeno (povinnou ohlášená judikatura tudíž není přiléhavá, vychází-li z odlišného skutkového základu nikoli vždy exekučního řízení), přičemž Nejvyšší soud nespatřuje v postupu a závěrech odvolacího soudu jakýkoli deficit v oblasti ústavních práv a svobod povinné osoby. Dovolání proto v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2026
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu