Plný text
20 Ncu 112/2026-13
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovateli M. R., rozeným T., a M. R., oběma zastoupenými Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem [adresa] t a k t o:
Rozsudek Nejvyššího soudu Britské Kolumbie (The Supreme Court of British Columbia), Kanada, ze dne 28. 5. 2026, sp. zn. E261231, jímž bylo určeno rodičovství M. R. a M. R. k AAAAA (pseudonym),
se uznává,
pokud jde o určení otcovství na území České republiky.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud Britské Kolumbie, Kanada, rozsudkem ze dne 28. 5. 2026, sp. zn. E261231, rozhodl, že M. R. je biologickým a právním rodičem AAAAA (dále jen „dítě“) a M. R. je druhým právním rodičem tohoto dítěte, které porodila dne 4. 5. 2026 S. F. (náhradní matka). Navrhovatelé jsou uvedení jako rodiče též v rodném listu dítěte vydaném Matričním úřadem ve Victorii, Britská Kolumbie, č. dokladu 71522262.
K uznání předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) i s jeho ustanovením § 804, jenž pamatuje na případy náhradního mateřství. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“).
Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS.
Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníky řízení a současně bylo zjištěno, že oba navrhovatelé byli v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občany České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS.
V nálezu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.
Nejvyšší soud si je vědom pozdějšího nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 6/20, ten se však týká osvojení dítěte registrovanými partnery (§ 63 ZMPS), nikoliv určení otcovství (§ 55 ZMPS), a podle názoru Nejvyššího soudu proto jeho závěry nelze na nyní řešenou věc aplikovat. Neshledal tak žádné relevantní důvody pro odmítnutí uznaní rozsudku.
Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal.
Náklady řízení platí navrhovatelé (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 1. 9. 2026
JUDr. M. J., Ph.D. předsedkyně senátu