Plný text
20 Ncu 157/2026-10
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou M. W., rozenou K., zastoupenou P. K., takto:
Rozsudek oblastního soudu pro rodinu ve Wellingtonu (The Family Court at Wellington), Nový Zéland, ze dne 2. 12. 2022, číslo případu FAM-2022-095-007119, jímž bylo rozvedeno manželství, které uzavřela navrhovatelka a K. M. W. dne 16. 8. 2003 před oddávajícím orgánem v Banbury, Velká Británie, a které je též zapsáno v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, okres Brno-město, ve svazku ZM/V/12, roč. 2004, strana 15, poř. č. 284,
se uznává,
pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Odůvodnění:
Oblastní soud pro rodinu ve Wellingtonu, Nový Zéland, rozsudkem ze dne 2. 12. 2022, pod číslem případu FAM-2022-095-007119, rozvedl manželství, které uzavřela navrhovatelka a K. M. W. před oddávajícím orgánem v Banbury dne 16. 8. 2003. Podle prohlášení navrhovatelky se z manželství narodily dvě v době rozvodu nezletilé dcery AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym); obě děti byly v době rozhodnutí o rozvodu ve střídavé péči rodičů.
Navrhovatelka předložila Nejvyššímu soudu mimo jiné rozhodnutí o rozvodu manželství (Order Dissolving Marriage) vydané příslušným oblastním soudem (The District Court) na Novém Zélandu, opatřené v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, vyhlášenou pod č. 45/1999 Sb., apostilou a úředním překladem do českého jazyka.
Nejvyšší soud konstatuje, že z předložených listin nic nenasvědčuje tomu, že by rozvodové rozhodnutí bylo v rozporu s § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž nic nenasvědčuje tomu, že by skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem nevyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ZMPS“). Uznání předloženého rozhodnutí nebrání ani žádná z překážek uvedených v § 15 ZMPS. Právní zájem na uznání je zřejmý.
Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka měla v době vydání rozhodnutí o rozvodu státní občanství České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 zákona ZMPS.
Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, bylo návrhu vyhověno. Nejvyšší státní zastupitelství ke vstupu do tohoto řízení neshledalo důvod.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. M. J., Ph.D. předsedkyně senátu