Plný text
20 Ncu 25/2026-12
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou Z. Z. (dříve K.), rozenou J., zastoupenou Mgr. Michaelou Gargulákovou, advokátkou se sídlem [adresa] o uznání cizího rozhodnutí, takto:
Rozsudek Soudu pro dědické a rodinné věci v Suffolku, stát Massachusetts (Suffolk Probate and Family Court, Commonwealth of Massachusetts), Spojené státy americké, vydaný dne 20. 6. 1986 pod č. 85D 1834 a pravomocný ke dni 19. 9. 1986, jímž bylo rozvedeno manželství, které uzavřela Z. J. a I. K. dne 10. 10. 1983 před oddávajícím orgánem ve Vídni-Brigittenau, Rakousko,
se uznává,
pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Odůvodnění:
Soud pro dědické a rodinné věci v Suffolku, stát Massachusetts (Suffolk Probate and Family Court, Commonwealth of Massachusetts), Spojené státy americké, vydal dne 20. 6. 1986 pod č. 85D 1834 rozsudek, který nabyl právní moci 19. 9. 1986. Rozsdkem bylo rozvedeno manželství, které uzavřela Z. J. a I. K. Manželství bylo uzavřeno 10. 10. 1983 před oddávajícím orgánem ve Vídni – Brigittenau, Rakousko, a podle předložených listin i tvrzení navrhovatelky bylo bezdětné.
Navrhovatelka doložila Nejvyššímu soudu existenci státního občanství České republiky (ČSSR) ke dni rozvodu. Současně předložila opis oddacího listu (Heiratsurkunde) matričního úřadu ve Vídni-Brigittenau č. 865/83 ze dne 10. 10. 1983, úředně ověřený opis rozsudku o rozvodu manželství (Judgement of Divorce Nisi), jehož součástí je i soudem schválená dohoda o vypořádání (separation agreement), a potvrzení soudu o konečném rozhodnutí o rozvodu manželství (Certificate of Divorce Absolute) vystavené dne 20. 8. 2024 a opatřené apostilou i úředním překladem do českého jazyka. Současně navrhovatelka doložila i aktuálně užívané příjmení.
Nejvyšší soud konstatuje, že z předložených listin nic nenasvědčuje tomu, že by rozvodový rozsudek byl v rozporu s § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž nic nenasvědčuje tomu, že by skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem nevyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ZMPS“). Uznání předloženého rozsudku nebrání ani žádná z překážek uvedených v § 15 ZMPS. Právní zájem na uznání rozvodového rozhodnutí je zřejmý.
Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka měla v době vydání rozhodnutí o rozvodu státní občanství České republiky (ČSSR). V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 zákona ZMPS.
Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, bylo návrhu vyhověno.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 26. 5. 2026
JUDr. M. J., Ph.D. předsedkyně senátu