Plný text
20 Ncu 49/2026-12
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou R. M. G., rozenou L., zastoupenou obecnou zmocněnkyní M. L., o uznání cizího rozhodnutí, takto:
Rozsudek Obvodního soudu okresu Kenosha, stát Wisconsin (Circuit Court Kenosha County, State of Wisconsin), Spojené státy americké, ze dne 12. 7. 2002, číslo případu 01 FA 1085 (2001FA001085), jímž bylo rozvedeno manželství, které uzavřela navrhovatelka a S. J. M. G. dne 26. 9. 1997 před oddávajícím orgánem v Praze 5, a které je též zapsáno v knize manželství Obvodního úřadu městské části v Praze 5 ve svazku 55, roč. 1997, strana 4, pod č. řad. 203,
se uznává,
pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Odůvodnění:
Obvodní soud okresu Kenosha, stát Wisconsin (Circuit Court Kenosha County, State of Wisconsin), vydal dne 12. 7. 2002 pod číslem případu 01 FA 1085 (2001FA001085) rozsudek, jímž rozvedl manželství, které uzavřela dne 26. 9. 1997 před oddávajícím orgánem v Praze 5 R. L. a S. J. M. G.
Během manželství se navrhovatelce narodilo jedno nezletilé dítě AAAAA (pseudonym), přičemž podle obsahu rozsudku o rozvodu byla domněnka otcovství dne 12. 2. 2002 vyvrácena na základě doporučení poručníka a soudního příkazu ve spisu č. 02 PA 60. Žádné další děti se navrhovatelce během manželství nenarodily.
Navrhovatelka předložila Nejvyššímu soudu mimo jiné rozsudek o rozvodu manželství (v souladu s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, vyhlášenou pod č. 45/1999 Sb., k níž přistoupily též Spojené státy americké) opatřený apostilou a překladem do českého jazyka.
Nejvyšší soud konstatuje, že z předložených listin nic nenasvědčuje tomu, že by rozvodový rozsudek byl v rozporu s § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem nevyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ZMPS“). Uznání předloženého rozsudku nebrání ani žádná z překážek uvedených v § 15 ZMPS. Právní zájem na uznání rozvodového rozhodnutí je zřejmý.
Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka měla v době vydání rozhodnutí o rozvodu státní občanství České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 zákona ZMPS.
Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, bylo návrhu vyhověno.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 19. 5. 2026
JUDr. M. J., Ph.D. předsedkyně senátu