Plný text
20 Ncu 79/2026-48
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelem N. M. T., zastoupeným D. H., takto:
Rozsudek Soudu pro rodinné záležitosti ve městě Rishon Lezion, Stát Izrael, ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. Tet-Mem-Shin-26200-05-20, jímž bylo rozhodnuto, že navrhovatel je otcem nezletilé AAAAA (pseudonym),
se uznává,
pokud jde o určení otcovství na území České republiky.
Odůvodnění:
Soud pro rodinné záležitosti ve městě Rishon Lezion ve Státě Izrael, rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. Tet-Mem-Shin-26200-05-20, rozhodl, že N. M. T. je otcem nezletilé AAAAA. AAAAA se narodila z náhradního mateřství za užití vajíčka anonymní dárkyně a spermatu navrhovatele. Jako rodiče dítěte jsou ve výpisu z evidence obyvatelstva vydaném Ministerstvem vnitra, Stát Izrael, uvedeni navrhovatel a A. M. T. (registrovaný partner navrhovatele).
K uznání předložené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením § 776 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) i s jeho ustanovením § 804, jenž pamatuje na případy náhradního mateřství. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“).
Uznání předloženého rozsudku nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS.
Ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a současně bylo zjištěno, že navrhovatel byl v době vydání rozhodnutí o určení rodičovství občanem České republiky. V dané věci nejde o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 55 odst. 2, resp. § 52 ZMPS, neboť je na navrhovatele nutné pro účely řízení pohlížet jako na občana České republiky (§ 28 odst. 1 ZMPS).
V nálezu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. I ÚS 3226/16, Ústavní soud formuloval právní názor, podle něhož neuznání cizího rozhodnutí, kterým bylo určeno rodičovství k dítěti dvou osob stejného pohlaví v situaci, v níž už rodinný život byl mezi nimi fakticky i právně konstituován formou náhradního mateřství, z důvodu, že české právo neumožňuje rodičovství dvou osob stejného pohlaví, je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte chráněným čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. V případě, že mezi osobami rodinný život, vzniklý na legální bázi, již existuje, je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.
Nejvyšší soud si je vědom pozdějšího nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 6/20, ten se však týká osvojení dítěte registrovanými partnery (§ 63 ZMPS), nikoliv určení otcovství (§ 55 ZMPS), a podle názoru Nejvyššího soudu proto jeho závěry nelze na nyní vyřešenou věc aplikovat. Neshledal tak žádné relevantní důvody pro odmítnutí uznání rozsudku.
Nejvyšší soud proto návrhu vyhověl a výše uvedený rozsudek uznal.
Náklady řízení platí navrhovatel (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 12. 10. 2026
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu