Plný text
20 Nd 252/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobkyně Dedeman, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované A. G., Š., zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova č. 116/7, o 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 97/2015, o návrhu žalované na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 97/2015 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 10. června 2016 žalovaná navrhla přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze, když se ztotožnila s názorem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, že zejména na straně účastníků řízení a jejich zástupců jsou dány podmínky pro delegaci vhodnou, když žalobkyně má sídlo v Praze, zástupci obou účastníků mají sídlo v Praze, resp. u Prahy a žalovaná dle svého prohlášení rovněž žije v P. Za této situace považovala žalovaná za vhodné z ekonomických a časových důvodů, aby řízení proběhlo u Městského soudu v Praze.
Žalobkyně v podání ze dne 15. června 2016 uvedla, že projednání věci před Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci, pro ni nepředstavuje „žádnou neúměrnou zátěž“ a ponechala zcela na zvážení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, zda věc předloží nadřízenému soudu s žádostí o její přikázání k projednání Městskému soudu v Praze, či zda bude ve věci jednat sám. Žalobkyně nepodala návrh na vhodnou delegaci ani se nepřipojila k návrhu žalované.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům návrh žalované na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Okolnosti uváděné žalovanou takového stupně významnosti nedosahují a nelze je považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci.
Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou a rozhodl, že věc vedená u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. 30 Cm 97/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 9. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu