Plný text
20 Nd 254/2020-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Z. P. v právní věci žalobce P. K., narozeného dne XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu vnitra se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o náhradu újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 69/2017, o přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 69/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
1. Podáním ze dne 14. 11. 2019 žalobce navrhl, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti „nezávislému a nestrannému“ Okresnímu soudu v Olomouci, „neboť postup od nápadu věci ze strany současného soudu se jeví jednoznačně vstřícným protistraně“.
2. Žalovaná s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí. Má za to, že případná nedůvěra žalobce k vedení soudního řízení Obvodním soudem pro Prahu 7, nemůže být důvodem k delegaci věci z důvodu vhodnosti dle ust. § 12 odst. 2 o. s. ř. Ani jeden z účastníků řízení nemá pobyt nebo sídlo v působnosti Okresního soudu v Olomouci a nenachází se zde ani věc důležitá pro řízení. Institut delegace z důvodu vhodnosti je mimořádným procesním institutem, který by neměl být nadužíván, protože jím je zasahováno do ústavně zaručené zásady zákonného soudce.
3. Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
4. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. Protože žalobce žádné významné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti neuvedl, žalovaná s přikázáním věci nesouhlasí a není zde ani dán předpoklad, že řízení bude probíhat rychleji a hospodárněji u Okresního soudu v Olomouci, Nejvyšší soud po zvážení všech rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. není dán.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.