Plný text
20 Nd 378/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce Wüstenrot – stavební spořitelna a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti žalovaným 1) I. Z., a 2) J. Z., o zaplacení 571 541 Kč s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 18/2015, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 5. 2. 2016, č. j. 16 C 18/2015-93, vyslovil svoji místní nepříslušnost k projednání žaloby na plnění z titulu smlouvy o úvěru a ručitelského závazku, neboť dospěl k závěru o neplatnosti prorogační doložky ujednané mezi stranami sporu ve smlouvě o úvěru, když nejde o vztah mezi podnikateli. Obvodní soud dále shledal absenci podmínek pro určení místní příslušnosti dle § 85 odst. 1 o. s. ř a § 86 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný 1) se zdržuje na území Velké Británie a žalovaná 2) má bydliště na území Slovenské republiky, přičemž existenci majetku žalovaných na území České republiky nezjistil. Obvodní soud proto po vyslovení své místní nepříslušnosti předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle § 11 odst. 3 o. s. ř.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. výše citované usnesení sp. zn. 31 Nd 316/2013).
Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 4 (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, tak, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4, u něhož byla žaloba podána a který ve věci provedl prvotní úkony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.