Plný text
20 Nd 382/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně RWE Energie, s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému Z. L., O., o 53 431,81 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 257/2014, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 257/2014, projedná a rozhodne Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Městského soudu v Brně dne 17. září 2013 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 53 431,81 Kč s příslušenstvím.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 23. března 2015, č. j. 38 C 257/2014-38, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc podle ustanovení § 105 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) postoupena Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému. Z provedených šetření dospěl k závěru, že místo trvalého pobytu žalovaného je odlišné od místa trvalého pobytu, které uváděla ve svém žalobním návrhu žalobkyně. Podle centrální evidence obyvatel má žalovaný trvalý pobyt v O. Podle informací Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu, Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci a České správy sociálního zabezpečení je bydlištěm žalovaného O., přičemž se obě zjištěné adresy nacházejí v obvodu Okresního soudu v Olomouci.
Protože Okresní soud v Olomouci nesouhlasil s postoupením věci, předložil ji podle ustanovení § 105 odst. 3 o. s. ř. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, který rozhodl usnesením ze dne 30. července 2015, č. j. 12 Nc 122/2015-121, že nesouhlas Okresního soudu v Olomouci s postoupením věci je důvodný, s odůvodněním, že ke dni 17. září 2013 (zahájení řízení) sice měl žalovaný formálně nahlášen v centrální evidenci obyvatel trvalý pobyt v O., což je ovšem adresa ohlašovny Magistrátu města Olomouc, přičemž pro určení místní příslušnosti soudu je rozhodné bydliště faktické. Na adresách, které dále vyplývají z obsahu spisu, O. a O., podle zjištění Okresního soudu v Olomouci žalovaný několik let před rozhodným datem nebydlel. Ze spisu naopak vyplývá, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených dodávkách plynu, kterou žalovaný podepsal dne 11. dubna 2011 v Brně a jako svou adresu uvedl B., přičemž za odběrné místo spotřeby označil adresu B. Obě tyto adresy se nacházejí v obvodu Městského soudu v Brně.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 25. září 2015, č. j. 38 C 257/2014-130, vyslovil (podruhé) svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. předložena Nejvyššímu soudu České republiky. V odůvodnění Městský soud v Brně shrnul dosavadní zjištění obou výše uvedených soudů a dodal, že na adresách B. a B., se žalovaného nepodařilo zastihnout ani zde nebyla nalezena jeho poštovní schránka. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z obsahu spisu vyplývá, že věc patří do pravomoci českých soudů, avšak není známo, kde měl žalovaný v době zahájení řízení bydliště (tj. místo, kde se zdržoval s úmyslem zdržovat se tam trvale); je stále hlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa] nezdržuje a ani bydlet nikdy nemohl.
Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Městským soudem v Brně proto podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, přihlížeje k zásadě hospodárnosti, že věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 1. února 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu