Plný text
20 Nd 43/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci žalobkyně Ing. J. A., T., proti žalované České republice – České obchodní inspekci, identifikační číslo [IČO], se sídlem [adresa] částky 45.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 43 C 129/2016, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 a 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 129/2016, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 předložil Nejvyššímu soudu shora uvedenou věc s návrhem žalobkyně na delegaci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti ve smyslu stanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení v této věci je nárok na zaplacení nedoplatku na osobním příplatku, odůvodněný tvrzením nerovného a diskriminačního jednání vůči žalobkyni ze strany žalované, a vhodnost navržené delegace je vztahována k pracovišti inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského kraje v Brně, kde mělo k předmětnému diskriminačnímu jednání docházet. Z B. pak pocházejí všichni potenciální svědci – spolupracovníci žalobkyně – stejně jako ona sama, čímž by byla minimalizována absence v práci, vzniklá z účasti na soudních jednáních; v neposlední řadě se v B. nachází kontrolní pracoviště Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj, které v dané věci již provedlo vlastní šetření.
Vyjádření žalované k návrhu na změnu příslušnosti soudu spočívalo ve vyřčení pochybností o objektivitě a věrohodnosti žalobkyní navržených svědků; z hlediska samotné delegace však žalovaná konstatovala, že nebude pro ni vytvářet překážky za předpokladu, že určení jiného soudu bude v souladu s procesní ekonomií a potřebou soudu provést důkazy výslechem svědků.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, přičemž účastníci mají zároveň právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený nyní příslušnému soudu, tj. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny zákonné podmínky, aby tak mohlo být učiněno.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, jest zásadou pro řízení stěžejní a základní; případná delegace příslušnosti jinému soudu je výjimkou z této zásady, kterou je třeba – právě jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a I. ÚS 144/2000).
Samotné důvody naplňující kritérium vhodnosti ve smyslu výše uvedeného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, jakož i jiných okolnostech; půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Nicméně může se tak stát jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu a práva na zákonného soudce. Zákon přitom zároveň výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V nyní posuzované věci žalobkyní uvedené důvody a skutečnosti potřebné intenzity, naléhavosti a důležitosti k naplnění kritéria vhodnosti pro změnu příslušnosti soudu dosahují. V B. se nachází nejen bydliště žalobkyně, ale především zde bude možno šetrnějším a efektivnějším způsobem předvolat a vyslechnout svědky, jejich relativně většímu počtu, významu jejich svědectví, stejně jako k jejich zátěži, spojené s cestováním k procesnímu soudu. V neposlední řadě je významné, že se zde nachází také samotná instituce, kde mělo k nezákonnému jednání dojít, jakož i to, že žalovaná proti delegaci nevznesla přímých námitek.
Z těchto důvodů projednání dané věci v B. se jeví být příhodnější nejen pro samotnou žalobkyni či potenciální svědky a další účastníky řízení, ale i pro samotný soud, jehož vedení řízení, projednání či dokazování ve věci bude efektivnější a hospodárnější.
Shrnuto, Nejvyššímu soudu byly předloženy skutečnosti natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Přikázáním věci dle § 12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně umožní rychlejší a po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci, a není ani v kolizi se zájmy žalovaného, jehož organizační složka se v Brně taktéž nachází.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Vladimír Kůrka předseda senátu