Plný text
21 Cdo 1019/2026-685
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. Z., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Fakultní nemocnici Ostrava, příspěvkové organizaci se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Jurečkova č. 643/20, o neplatnost odvolání z vedoucího pracovního místa a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2022, č. j. 16 Co 149/2019-416, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 243/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. dubna 2025, č. j. 16 Co 28/2025-629, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 9. 4. 2025, č. j. 16 Co 28/2025-629, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobce na obnovu řízení [§ 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], závisí na vyřešení otázky procesního práva – která má být dovolacím soudem posouzena jinak, „než jak je v judikatuře dovolacího soudu nyní řešena“ – zda lze žalobou na obnovu řízení uplatnit znalecký posudek opatřený až po pravomocném skončení původního řízení, jímž má být zpochybněna správnost znaleckého posudku, z něhož soudy v původním řízení vycházely, resp. „zda lze žalobou na obnovu řízení revidovat rozhodnutí soudu neprovést důkaz“ a „zda žalobce v projednávané věci měl možnost skutečně použít jako důkazní prostředek ‚soukromý‘ znalecký posudek“.
3. V soudní praxi není pochyb o tom, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou důvodem obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci; skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009). Byly-li důkazy účastníku již v původním řízení známy, nejedná se o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2770/2024). Nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973, sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19/1975 Sb. rozh. obč., odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 215/2013).
4. Skutečnosti a důkazy jsou ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. důvodem obnovy řízení pouze tehdy, jsou-li pro účastníka nové, tedy – řečeno jinak – jen v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít. „Novost“ je třeba hodnotit z hlediska ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. To znamená, že tyto skutečnosti musely existovat ke dni vyhlášení rozsudku nebo vydání rozhodnutí, avšak účastník je nemohl bez své viny použít v původním řízení (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1920/2009). Důkaz, jehož pořízení si účastník objednal až po skončení původního řízení, proto není ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. důkazem, který bez své viny nemohl v původním řízení použít (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, které bylo uveřejněno pod č. 85/2013 Sb. rozh. obč., a v něm označená rozhodnutí Nejvyššího soudu).
5. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci nemůže být znalecký posudek Kriminalistického ústavu Policie České republiky ze dne 15. 9. 2022, který byl vypracován až po vyhlášení (a po nabytí právní moci dne 2. 9. 2022) rozsudku odvolacího soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 16 Co 149/2019-416, jímž bylo o věci pravomocně rozhodnuto, důvodem obnovy řízení, neboť není splněna podmínka, že žalobce nemohl tento znalecký posudek bez své viny použít v původním řízení (tento důkaz v době původního řízení neexistoval, ale obecně jej bylo možné v odvolacím řízení provést), a že žalobou na obnovu řízení nelze revidovat rozhodnutí soudu neprovést důkaz, je zcela v souladu s uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na níž Nejvyšší soud nemá důvod cokoli měnit.
6. Dovolací soud se neztotožňuje s názorem dovolatele, že dovolací soud „by měl přehodnotit aplikaci doktríny nepřípustnosti novot v obnově řízení, pokud jde o znalecký posudek, jenž má zásadní význam pro posouzení pravdivosti rozhodujících skutečností“. Konstantní rozhodovací praxe orgánů veřejné moci (zvláště pak soudů) a v nich obsažená interpretace tvoří v materiálním smyslu součást příslušné právní normy, od níž se odvíjí ochrana důvěry adresátů právních norem v právo (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 4. 1990, Kruslin proti Francii, č. 11801/85). Proto by měl být již jednou učiněný výklad, nejsou-li následně shledány dostatečné relevantní důvody podložené racionálními a přesvědčivějšími argumenty, ve svém souhrnu konformnější s právním řádem jako významovým celkem a svědčící tak pro změnu judikatury, východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu postulátů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti) – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3123/2006, nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04, nebo nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 613/2006. Nejvyšší soud výše formulované důvody pro odklon od právních názorů, které byly vyjádřeny ve shora označených (i v mnoha dalších) rozhodnutích dovolacího soudu a podle kterých soudní praxe dlouhodobě postupuje, neshledal. Dovolatelem zmíněné právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) se uplatňuje zákonem stanoveným postupem, jehož součástí je i mimořádný a omezený charakter obnovy řízení sloužící ochraně právní jistoty a zásadní nezměnitelnosti pravomocných soudních rozhodnutí.
7. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (neboť dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o žalobě v části, ve které se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru), bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 8. 2026
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu