Plný text
21 Cdo 1038/2021-178
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně RA+spol., s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému Úřadu práce České republiky – Krajské pobočce v Příbrami se sídlem v [adresa] za účasti České republiky – Ministerstva práce a sociálních věcí se sídlem v [adresa] jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 27/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2020 č. j. 23 Co 232/2020-148, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2020 č. j. 23 Co 232/2020-148 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá-li dovolatelka, že existuje-li usnesení vrchního soudu o tom, že k projednání žaloby jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (a je určen a označen konkrétní soud, jemuž bude věc postoupena), a byla-li žalobkyně již vyzvána k zaplacení soudního poplatku, pak již není možné rozhodnout o zastavení řízení a postoupení věci jinému orgánu, přehlíží, že tyto námitky nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (způsobilým založit přípustnost dovolání), ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat tzv. jinou vadu řízení, ke které však dovolací soud může přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. 23 Cdo 3028/2018).
Nadto lze připomenout, že rozhodovací praxe dovolacího soudu je již ustálena v závěru, že z rozhodnutí vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti podle § 104a o. s. ř. nelze dovozovat, že je dána mezinárodní příslušnost (tedy pravomoc) českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť vrchní nebo Nejvyšší soud při rozhodování podle § 104a o. s. ř. rozhodují pouze o věcné příslušnosti soudu, a nikoliv též o dalších podmínkách řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2017 sp. zn. 30 Cdo 5260/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 111/2018). K tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (a tedy i k tomu, zda věc náleží do pravomoci soudů), soud přihlíží kdykoli za řízení (srov. § 103 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 6. 2021
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu