Plný text
21 Cdo 1043/2026-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci společnosti TISCAR s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Ondřejem Lukášem Machalou, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2021, sp. zn. C 150288/RD30/MSPH, Fj 141872/2021/MSPH, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2021, sp. zn. 14 Cmo 151/2021, o dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2024, č. j. 1 Cmo 35/2024-92, ve znění opravného usnesení ze dne 13. března 2026, č. j. 1 Cmo 35/2024-168, takto:
Dovolání společnosti se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání společnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2024, č. j. 1 Cmo 35/2024-92, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 3. 2026, č. j. 1 Cmo 35/2024-168, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. Dovolatelka namítá, že otázka odkladu vykonatelnosti rozhodnutí vzešlých z řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku zahájeného bez návrhu nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Dovolatelka se neztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že s ohledem na povahu rozhodnutí vzešlých z řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku nelze jejich vykonatelnost odložit (když nařízení odkladu vykonatelnosti rozhodnutí přichází v úvahu jen tehdy, může-li být podle napadeného rozhodnutí nařízen výkon rozhodnutí), a namítá, že odvolacím soudem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 29 Odo 794/2006, není v projednávané věci přiléhavé, neboť v odkazovaném usnesení se jednalo o řízení zahájené na návrh, ale v řešené věci se jedná o řízení zahájené bez návrhu.
3. Uvedené námitky však přípustnost dovolání nezakládají, neboť pro posouzení věci je rozhodující ustálená judikatura vymezující podmínky odkladu vykonatelnosti, nikoli okolnost, zda bylo původní řízení zahájeno na návrh, nebo bez návrhu. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, vysvětlil rozdíl mezi odkladem právní moci a odkladem vykonatelnosti a uvedl, že jedním ze zásadních předpokladů, za nichž může soud odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, je to, že podle napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Toto kritérium tak není závislé na tom, jak dané řízení bylo zahájeno. Jinými slovy, způsob zahájení řízení nepatří mezi rozhodující předpoklady. V projednávané věci navrhovala dovolatelka odklad vykonatelnosti žalobou napadených usnesení Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze. Odvolací soud dospěl k závěru, že nařízení odkladu vykonatelnosti rozhodnutí přichází v úvahu jen tehdy, jestliže může být podle napadeného rozhodnutí nařízen výkon rozhodnutí, a proto uzavřel, že s ohledem na povahu shora uvedených usnesení nelze jejich vykonatelnost odložit. Odvolací soud se tak při řešení uvedené otázky od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, neboť posuzoval správné předpoklady.
4. Dovolatelka dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení odvolacího soudu. Uvedenými námitkami však poukazuje především na zjevnou nesprávnost v záhlaví usnesení odvolacího soudu, spočívající v mylném označení předmětu řízení, která již byla postupem podle § 211 a § 164 o. s. ř. opravena, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2026, č. j. 1 Cmo 35/2024-168. Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sb. rozh. obč.).
5. Poměřováno těmito závěry odůvodnění usnesení odvolacího soudu (ani soudu prvního stupně) není zjevně nepřezkoumatelné, jak namítá dovolatelka, když z něj zcela zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které byl návrh na odklad vykonatelnosti zamítnut. K tomu lze dodat, že z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, uveřejněný pod č. 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Usnesení odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) těmto požadavkům vyhovuje.
6. Konečně na otázkách, které dovolatelka formuluje v závěru svého podání [počínaje otázkou „kdo (jaký soud) je zodpovědný za kontrolu toho (a do kdy a jak se tato případná lhůta počítá), že zapsaná osoba nesplnila svoji povinnost podat návrh na zápis změn do obchodního rejstříku bez zbytečného odkladu dle § 19 zák. č. 304/2013 Sb. ve spojení s § 11 odst. 2 téhož zákona, aby zapsaná osoba mohla předejít tomu, že soud zahájí řízení bez návrhu podle ustanovení § 78 odst. 1 zák. č. 304/2013 Sb.“], napadené rozhodnutí nezávisí, neboť je odvolací soud neřešil. Jak bylo uvedeno výše, v projednávané věci rozhodoval odvolací soud o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí vzešlých z řízení o zápisu změn do obchodního rejstříku a své rozhodnutí založil na závěru, že vykonatelnost takových rozhodnutí odložit nelze.
7. Nejvyšší soud proto dovolání společnosti podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.