Plný text
21 Cdo 1068/2026-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. M. H., Ph.D., v exekuční věci oprávněné Apston Capital Ltd. se sídlem v [adresa] zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení podaných povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2024, č. j. 3 Co 69/2024-25, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 14/2025, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2026, č. j. 2 Co 44/2025-28, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 4. 2025, č. j. 16 C 14/2025-12, odmítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 3 Co 69/2024-25, (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2026, č. j. 2 Co 44/2025-28, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a ve výroku II jej bez náhrady zrušil.
3. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že povinnými podané žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost nesplňují zákonné náležitosti, přestože si povinní musí být vědomi toho, jaké náležitosti takové žaloby podle zákona mají mít, neboť o nich byli již mnohokrát soudem instruktivně poučeni v různých řízeních, jejichž jsou účastníky, a povinné proto není třeba poučovat podle § 43 odst. 1 o. s. ř. Dovodil, že v žalobě na obnovu řízení i v žalobě pro zmatečnost musí být uvedeny důvody obnovy řízení nebo zmatečnosti tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů upravených v § 228 nebo § 229 o. s. ř. byl uplatněn, tento důvod musí být skutkově dostatečně specifikován, tedy musí být vylíčen dostatečně určitě a nestačí pouhý odkaz na zákonné ustanovení či jeho citace, přičemž tyto požadavky podání povinných nesplňuje. Dospěl k závěru, že vady žalob brání pokračování v řízení, a postup soudu prvního stupně, který tyto žaloby jako neprojednatelné odmítl, shledal správným. Stran výroku o náhradě nákladů řízení odkázal na speciální úpravu obsaženou v exekučním řádu, podle níž se o náhradě nákladů řízení rozhoduje ve zvláštním režimu, a tento výrok bez náhrady zrušil.
4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. Podáním dovolání vznikla dovolatelům povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“)].
5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 5. 2026, č. j. 21 Cdo 1068/2026-51, které bylo doručeno povinnému 1) dne 12. 6. 2026 a povinnému 2) dne 3. 8. 2026, vyzval povinné, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatili soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2026, č. j. 2 Co 44/2025-28, a zároveň povinné poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
6. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé současně s podáním dovolání (a znovu v podání datovaném dnem 29. 6. 2026) požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů (nejen) pro toto dovolací řízení.
7. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že povinní po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně podávají neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání povinných tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022).
8. Z postupu dovolatelů v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že jsou si vědomi povinnosti zaplatit soudní poplatek za dovolání, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, čímž zneužívají svá procesní práva (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3794/2022, ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 24 Cdo 171/2023, nebo ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 30 Cdo 236/2023). Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinní procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívají svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobují bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jejich postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020). Proto dovolací soud k žádostem o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů dále nepřihlížel.
9. Povinní spolu s dovoláním vznesli námitku podjatosti soudců senátu 2 Co Vrchního soudu v Praze JUDr. R. H., Ph.D., Mgr. M. V. a Mgr. V. S., „i všech soudců i nesoudců Vrchního soudu v Praze, Krajského soudu v Hradci Králové i Okresního soudu v Jičíně i Semilech“. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům (a dokonce i „nesoudcům“) vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř., jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2025, sp. zn. 21 Cdo 280/2025). Nejvyšší soud proto i tuto námitku podjatosti a návrh na delegaci považuje za zjevné zneužití těchto procesních institutů (§ 2 o. s. ř.), a proto k nim rovněž nepřihlížel.
10. Podáním datovaným dnem 29. 6. 2026 byla v návaznosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2026, č. j. 21 Cdo 1068/2026-51, vznesena také námitka podjatosti soudce senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu Mgr. M. H., Ph.D. Uvedené podání neobsahuje žádná tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti označeného soudce, tj. konkrétní tvrzení o jeho poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako procesní obstrukci, která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2026, sp. zn. 21 Cdo 3091/2025, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2026, sp. zn. 33 Cdo 957/2026).
11. Protože dovolatelé přes poučení o následcích jejich nečinnosti soudní poplatek za dovolání nezaplatili ani poté, co k tomu byli dovolacím soudem vyzváni, dovolací soud řízení o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2026, č. j. 2 Co 44/2025-28, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
12. Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
13. Dovolání povinných obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již samostatným výrokem nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
14. Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že dovolání bylo podáno ve věci, kde žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení směřují proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů], v němž v zásadě o náhradě nákladů nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. 23 Cdo 436/2026).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2026
Mgr. M. H., Ph.D. předseda senátu