Plný text
21 Cdo 111/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce ThMgr. M. S., zastoupeného Mgr. Terezou Krákorovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalovanému Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 132/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2015 č.j. 23 Co 525/2014-915, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.4.2015 č. j. 23 Co 525/2014-915, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce stavení běhu promlčecí lhůty, je-li žalobou uplatněn jen základ nároku, srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 796/2014 a k otázce, zda uplatnění námitky promlčení jako takové je jednáním v rozporu s dobrými mravy srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.3.2014 sp. zn. 21 Cdo 389/2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z dovolání (jeho obsahu) vyplývá, že jsou v něm však převážně uplatněny jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [podstatou námitek dovolatele je jeho nesouhlas se skutkovým zjištěním, které bylo na základě konkrétního posouzení okolností případu pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, tj. že žalobce neprokázal a nenavrhl důkazy pro své tvrzení o příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem a ztrátou příjmů z umělecké činnosti a že neprokázal, že příjmy z umělecké činnosti tvořily pravidelnou součást jeho příjmů, v tomto směru vyslovuje nesouhlas s hodnocením důkazů (přestože „předložil značné množství listinných důkazů“), na základě něhož odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nelze přiznat nárok na náhradu za ztrátu na výdělku; dovolatel předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2016
JUDr. Z. N. senátu