Plný text
21 Cdo 1222/2026-275
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné NURSUS s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Pavlem Krausem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinným 1) M. K., zastoupenému JUDr. Janou Zemanovou, advokátkou se sídlem v [adresa] 2) C. M., o prodej zástavy, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 27 EXE 247/2024, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 2025, č. j. 26 Co 281/2025-235 , takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 327,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Zemanové, advokátky se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 1374/53.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 6. 11. 2025, č. j. 26 Co 281/2025-235, Krajský soud v Hradci Králové změnil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2025, č. j. 27 EXE 247/2024-98, jímž tento soud zamítl návrh povinného 1) na zastavení exekuce, tak, že exekuci proti majetku povinného 1) zastavil (výrok I), a nově rozhodl o náhradě nákladů povinného a soudního exekutora (výroky II, III).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání oprávněná, a to proti výroku I. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu.
3. Povinný 1) ve vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné jako zjevně nepřípustné odmítl, resp. je jako nedůvodné zamítl.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části, neboť v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
8. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
9. V posuzovaném případě dovolatelka v dovolání nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
10. Dovolatelka pouze polemizuje se závěrem odvolacího soudu směřujícím k výkladu ustanovení § 36 odst. 4 exekučního řádu, aniž by vymezila, v čem je tento závěr rozporný s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a kterou; pakliže dovolatelka odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu „20 Cdo 2945/2022-409“ (jde o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2945/2022), je její odkaz nepřípadný, neboť napadené usnesení je s jeho závěry obecně v souladu.
11. Námitka, jak je formulována dovolatelkou, představuje prostý nesouhlas s právním hodnocením, k němuž dospěl odvolací soud, aniž by jakkoli reflektovala skutkové a právní závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
12. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3628/2021). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
13. Usnesení odvolacího soudu je též v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
14. V usnesení ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1205/2017, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „… /J/estliže smlouva o postoupení pohledávky mezi původním věřitelem a oprávněným obsahovala ujednání o tom, že k účinnosti smlouvy (k postoupení pohledávky) dojde až poté, co bude zaplacena cena za postoupení pohledávky, musí oprávněný způsobem uvedeným v ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu (tedy listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem) prokázat nejen existenci smlouvy o postoupení pohledávky, ale i naplnění odkládací podmínky (zde zaplacení ceny za postoupení pohledávky), na jejímž základě smlouva o postoupení pohledávky měla nabýt účinků …“.
15. Stejně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2945/2022, ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1232/2022, nebo ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 815/2024.
16. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.