Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Ústavní stížnost IV. ÚS 1844/11 (podána 6. 22. 2011): odmítnuto (ze dne 9. 19. 2011).

Spisová značka

21 Cdo 1492/2010

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 27. 4. 2011Zpravodaj: JUDr. Roman FialaECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1492.2010.1
Další údaje
Předmět řízení: Ležící pozůstalostSenát: JUDr. Romana Fialy (předseda), JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Zdeňka Novotného

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

21 Cdo 1492/2010

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. A. H., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému Ústeckému kraji se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o určení ležící pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 47/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 9 Co 60/2007-125, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.11.2009, č. j. 9 Co 60/2007-125, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13.10.2006, č. j. 9 C 47/2006-76, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2009, sp. zn. 28 Cdo 4983/2008; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 17.9.2009, sp. zn. 682/09; stanovisko pléna Ústavního soudu ČR ze dne 1.11.2005, sp. zn. Pl. ÚS – st. 21/05, uveřejněné pod č. 477/2005 Sb.; usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1994, sp. zn. 24 Co 139/94, uveřejněné v časopise Ad Notam č. 3, ročník 1995; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1996, sp. zn. 3 Cdon 677/96; usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 3.12.1996, sp. zn. I. ÚS 260/96) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Roman Fiala , v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací