Plný text
21 Cdo 1536/2026-697
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně UNION ROAD s. r. o. se sídlem ve [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Bc. Ondřejem Dostálem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované E L K O – O I L, s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Hrachovcem, advokátem se sídlem v Odrách, Zámecká č. 705/8, o 554 625 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 ECm 1/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. ledna 2026, č. j. 4 Cmo 126/2025-656, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Hrachovce, advokáta se sídlem v Odrách, Zámecká č. 705/8.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 1. 2026, č. j. 4 Cmo 126/2025-656, výrokem I potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2025, č. j. 4 ECm 1/2015-616, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 554 625 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvedl, že „… na základě hodnocení důkazů, a to posudku znalce z oboru písmoznalectví … v souvislosti s výpovědí svědka V. … dospěl k závěru, že jednatel žalobkyně … převzal od jednatele žalované … částku 500 000 Kč …“.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (a to proti oběma výrokům). Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, sp. zn. 27 Cdo 747/2025, a to ve vztahu k otázce „srozumitelnosti a přezkoumatelnosti znaleckého posudku“. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání jako nepřípustného, resp. nedůvodného.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť námitka (otázka) tak, jak ji dovolatel formuluje, není námitkou způsobilou přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. založit.
8. Dovolací soud předně považuje za vhodné vyjádřit se k obsahovým náležitostem podaného dovolání.
9. Z obsahu dovolání je nepřehlédnutelné, že žalobkyně doslova opisuje argumentaci použitou v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srovnej podání ze dne 15. 8. 2025 na č. l. 628 a násl. obsahu spisu), kdy se pouze mění číslování jednotlivých odstavců, avšak text je naprosto totožný. Dovolání je pouze „doplněno“ citací z výše (v bodě 2 tohoto odůvodnění) uvedených rozhodnutí s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má být s těmito rozhodnutími v rozporu.
10. Nejvyšší soud mnohokráte vyslovil závěr, že takový přístup ke koncipování dovolacích námitek je v rozporu ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř.; není obsahového rozdílu mezi „poukazem“ na podání a doslovnou citací (resp. okopírováním) těchto podání, či jejich částí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2512/2022, nebo usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1621/2024, ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2432/24, nebo usnesení ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2240/2024).
11. Ústavní soud v již zmíněném usnesení ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2432/24, takový postup jako přípustný aproboval s tím, že „… není samozřejmě vyloučeno, že právní otázku, která by vyhovovala předpokladům § 237 o. s. ř., je možné formulovat již v odvolání a do dovolání ji pak převzít. Ostatně i Ústavní soud v naposledy zmíněném nálezu (jde o nález ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS 623/23; pozn. dovolacího soudu) připustil převzetí důvodů z jiných podání, zároveň však byla zdůrazněna nezbytnost reakce na argumentaci v napadeném rozhodnutí …“.
12. Pakliže ovšem odvolací soud ve vztahu k otázce vyhodnocení důkazu znaleckým posudkem vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, řešící tuto problematiku (viz bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a rozhodnutí tam citovaná), a dovolatel pouze odkáže na další (z celé řady obdobných) rozhodnutí, vztahujících se k témuž, nelze postupovat jinak než dovodit, že takto koncipované dovolání náležitosti z hlediska své přípustnosti nesplňuje.
13. Ostatně, rozhodnutí odvolacího soudu je ve vztahu k namítanému pochybení zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
14. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě, aby vypracoval nový posudek. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, vyžádá ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. tzv. revizní znalecký posudek (srov. například zprávu býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Cpj 161/79, uveřejněnou pod č. 1/1981 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod č. 38/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2939/2013). Závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba je hodnotit i v souvislosti s jinými důkazy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Cdon 24/94, uveřejněný pod č. 33/1995 Sb. rozh. obč.).
15. Z recentních rozhodnutí srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1452/2025, ze dne 5. 3. 2026, sp. zn. 21 Cdo 1450/2025, nebo ze dne 10. 5. 2024, sp. zn. 24 Cdo 928/2024.
16. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud (při vědomí těchto judikaturních závěrů), při vyhodnocení důkazu znaleckým posudkem uvedeným judikaturním předpokladům dostály; především je nutno zohlednit, že již soud prvního stupně zcela adekvátně reagoval na námitky dovolatelky, znalci umožnil se k nim písemně vyjádřit (viz písemné vyjádření znalce ze dne 28. 10. 2024 – č. l. 521 spisu) a znalce u jednání 2. 4. 2025 velice podrobně vyslechl, umožnil zástupci žalobkyně veškeré okolnosti, provázející vypracování znaleckého posudku, včetně těch pochybností, které jsou opakovány v dovolání (viz např. body 21, 25 – 30 obsahu dovolání), znalci předložit a znalec na ně adekvátně reagoval.
17. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, se vypořádaly se závěry znaleckého posudku, včetně té pasáže, kdy znalec hodnotí kvalitu a množství srovnávacího materiálu, a nakonec i „průkazní“ hodnotu svého konečného závěru („nízká pravděpodobnost“) – srov. bod 25 odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, bod 12 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, a to zejména ve vztahu k souvislosti s výpovědí svědka V. (což dovolatelka ve své kritice hodnocení tohoto důkazu zcela pomíjí).
18. K otázce, v jakém případě je nezbytné přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku, se Nejvyšší soud (jakož i Ústavní soud) vyjadřoval vícekrát a dospěl k závěru, že tak tomu bude zpravidla v případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 15. 7. 1982, sp. zn. 4 Cz 13/82, uveřejněný pod č. 45/1984 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, z recentních rozhodnutí potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 25 Cdo 690/2023).
19. Tuto věc však žádný odborný spor ve vztahu ke skutkovým zjištěním nezamlžuje.
20. Rozsudek odvolacího soudu byl napaden i ve výrocích o náhradě nákladů řízení; v této části není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
21. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2026
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu