Plný text
21 Cdo 1548/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) F. P., a b) J. P., obou zastoupených Mgr. Petrem Váverkou, advokátem se sídlem ve [adresa] proti žalovanému REKUPLAST s. r. o. se sídlem ve [adresa] IČO [IČO], zastoupenému Mgr. Petrou Jiráskovou Málkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště č. 96/6, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 41 C 139/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. listopadu 2016, č. j. 58 Co 187/2016-202, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. 11. 2016, č. j. 58 Co 187/2016-202, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, kdo je věcně legitimován v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002 sp. zn. 21 Cdo 679/2001, který byl uveřejněn pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 661/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1921/2009 uveřejněný pod č. 145 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, z jejichž odůvodnění vyplývá, že v řízení o určení, zda tu zástavní právo je či není, jsou věcně legitimováni jen zástavní věřitel, který má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem, a zástavní dlužník, který je vlastníkem (majitelem) předmětu sporného zástavního práva (tj. zástavy), a že právní sféry dalších osob se toto řízení netýká, neboť výsledek řízení (rozhodnutí soudu o tom, zda tu zástavní právo je či není) nemůže mít – na rozdíl od zástavního věřitele a zástavního dlužníka – na jejich právní poměry žádný vliv (nemůže mít žádný dopad na vymezení jejich práv nebo povinností tímto soudním rozhodnutím)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V projednávané věci bylo navíc odvolacím soudem zjištěno, že posuzované zástavní právo předmětné nemovitosti ke dni rozhodnutí odvolacího soudu podle údajů v katastru nemovitostí nezatěžovalo. Posouzení otázky, zda byly předmětné nemovitosti zatíženy sporným zástavním právem, případně otázky, kdy toto zástavní právo zaniklo, může za těchto okolností mít pouze povahu řešení předběžné otázky ve vztahu k závěru o vlastnickém či jiném právu k předmětným nemovitostem, a to ve sporu vedeném mezi aktivně i pasivně věcně legitimovanými účastníky řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu