Plný text
21 Cdo 1646/2026-1446
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Národní rozvojové banky, a. s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem [adresa] proti povinným 1) J. H., zastoupenému JUDr. Richardem Čičko, advokátem se sídlem v [adresa] 2) J. K., zastoupenému JUDr. Veronikou Nemethovou, advokátkou se sídlem [adresa] a 3) K. L., o návrhu povinného 2) na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE [č.], o dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2026, č. j. 14 Co 153/2026-1411, takto:
Dovolání povinného 2) se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 6. 3. 2026, č. j. 36 EXE [č.], zamítl návrh povinného 2) na zastavení exekuce doručený dne 17. 10. 2025 soudní exekutorce JUDr. J. T., Exekutorský úřad Praha 4, pro exekuci prodejem zástavy nemovitých věcí ve spoluvlastnictví zástavních dlužníků podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 8. 3. 2018, č. j. 8 C 5/2017-123, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 8. 2018, č. j. 22 Co 849/2018-154. Uvedl, že exekuce je vedena na základě vykonatelného exekučního titulu, že na vymáhanou povinnost nebylo ničeho splněno, že exekuční titul nebyl změněn ani zrušen, a v řízeních vedených před soudy více stupňů nebyla exekuce shledána nedůvodnou. Okolnost, že na základě mimořádných opravných prostředků jsou vedena další řízení, popř. je vedeno excindační řízení, nezakládá sama o sobě důvod k zastavení exekuce (§ 268 odst. 1 o. s. ř.).
2. K odvolání povinného 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 5. 2026, č. j. 14 Co 153/2026-1411, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že důvody uplatněné povinným 2) nepředstavují kvalifikované důvody pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 a 3 o. s. ř. Není dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř., když povinný 2) nebyl se svou vylučovací žalobou podanou ve smyslu § 267 o. s. ř. úspěšný a nebyl úspěšný ani s dovoláním a ústavní stížností. Žádný dopad na vykonatelnost a použitelnost exekučního titulu v projednávané věci neměl a nemá odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 17 Co 481/2024-220, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2588/2025, neboť řízení o vyloučení zástavy z exekuce již neprobíhá, bylo pravomocně skončeno, právní moc uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze již není odložena, a není zde ani žádný povinným 2) namítaný výjimečný stav právní nejistoty, který by bylo třeba posoudit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V případě tvrzení vztahujícího se k neplatnosti úvěrové a zástavní smlouvy, neexistence zástavního práva a jeho promlčení, vad exekučního titulu, čerpání veřejné podpory, jednání při poskytnutí úvěru, posouzení exekuce z hlediska tvrzené její zjevné nespravedlnosti brání věcnému projednání návrhu na zastavení exekuce překážka věci pravomocně rozhodnuté.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný 2) dovolání. Namítá, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena „zda v exekučním řízení může být pokračováno v nuceném výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, jestliže v souvisejícím excindačním řízení Nejvyšší soud odložil právní moc rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení zástavy z exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“. Napadené rozhodnutí považuje v části odůvodnění „za nepřezkoumatelné“ a „současně vnitřně rozporné“, „soudy se nevypořádaly s klíčovou otázkou vlivu odkladu právní moci rozhodnutí v excindačním řízení na další vedení exekuce“. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
4. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného 2) z důvodu nepřípustnosti odmítl.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Dovolatelem vymezená otázka však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť na posouzení otázky, „zda v exekučním řízení může být pokračováno v nuceném výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, jestliže v souvisejícím excindačním řízení Nejvyšší soud odložil právní moc rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení zástavy z exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
9. Dovolatel přehlíží, že odvolací soud rozhodoval za stavu, kdy excindační řízení již neprobíhalo, bylo ukončeno, dovolání povinného 2) bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2025, č. j. 21 Cdo 2588/2025-272, tedy pominuly účinky odložení právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 17 Co 481/2024-220, kterým bylo potvrzeno zamítnutí žaloby o vyloučení nemovitých věcí z exekuce. Nejvyšší soud v uvedeném usnesení mimo jiné uvedl, že povinný 2) disponuje univerzálním nástrojem, jak se bránit provedení exekuce (návrhem na zastavení exekuce, který ostatně využil) a může jej využít, že vylučovací žaloba poskytuje ochranu třetím osobám, osobám rozdílným od oprávněného a povinného, a že žalobci nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání vylučovací (excindační) žaloby.
10. Odvolací soud správně vycházel z pravomocného (závazného) výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 17 Co 481/2024-220, který potvrdil zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal vyloučení nemovitých věcí z výkonu soudního rozhodnutí vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE [č.], když dovolání proti uvedenému rozsudku městského soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2025, č. j. 21 Cdo 2588/2025-272, a byla také odmítnuta ústavní stížnost povinného 2) usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2026, sp. zn. IV. ÚS 694/26. Dovolatelem předložená otázka tedy přípustnost dovolání v posuzované věci nezakládá.
11. Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatele, že napadené rozhodnutí „je v části odůvodnění nepřezkoumatelné“ a „současně vnitřně rozporné“, protože uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohly by představovat (kdyby byly důvodné) tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
12. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného 2) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2026
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu