Plný text
21 Cdo 1745/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Mojmírem Putnou v právní věci žalobce Mgr. A. K., zastoupeného JUDr. Květoslavou Vítkovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované České republice - Ministerstvu obrany se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 127/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2014, č. j. 23 Co 299/2014-86, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2014, č. j. 23 Co 299/2014-86, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. (dovolatel toliko odkázal na ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že „dovolání je přípustné, když žalobce dovoláním napadá nesprávné právní posouzení věci samé“, aniž by vůbec vylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro uvedený nedostatek pokračovat. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v ustanovení § 237 o. s. ř. je podle mínění dovolatele splněn, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014).
Kromě toho byl v dovolání uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [namítá-li dovolatel, že odvolací soud při svém rozhodování „nedodržel ustanovení § 132 o. s. ř.“, neboť nepřihlédl k důkazům provedeným „svědeckými výpověďmi zástupců žalované“, jakož i „opomenutím jejich vzájemné souvislosti“, a že odvolacím soudem „provedený důkaz rozkazem ředitele Úřadu č. 71“ je „irelevantní - potvrzuje pouze výslovné ustanovení Organizačního řádu žalované“, zpochybňuje tím hodnocení důkazů soudem a z toho vyplývající skutková zjištění soudu, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem ze dne 18. 5. 2012 je platná]; také pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2015 JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu