Plný text
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Podkrušnohorské bytové družstvo se sídlem v Teplicích – Řetenicích, Duchcovská č. 412/88C, IČO 25027981, zastoupeného JUDr. Michalem Vihanem, advokátem se sídlem v Teplicích, Školní č. 349/2, proti žalovanému J. H., o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2019, č. j. 21 Co 264/2019-422, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 Co 264/2019, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2025, č. j. 5 Co 23/2025-50, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 11. 2024, č. j. 21 Co 264/2019
-44, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2019, č. j. 21 Co 264/2019-422 (výrok I), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. Usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 5 Co 23/2025-50, Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II usnesení změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání. Podáním dovolání mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 7. 2025, č. j. 21 Cdo 1784/2025-65, které bylo žalovanému doručeno dne 23. 7. 2025, vyzval žalovaného, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 5 Co 23/2025-50, a zároveň žalovaného poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
5. Žalovaný podáním ze dne 29. 7. 2025 a dne 7. 8. 2025 požádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Zároveň vznesl námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Marka Cigánka, Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého.
6. Žalovaný nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť v projednávané věci jde z jeho strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).
7. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
8. V projednávané věci žalovaný podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a zamítnutí návrhu na ustanovení zástupe, však žaloba pro zmatečnost není přípustná, neboť nejde o rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno (srov. § 229 odst. 1 o. s. ř.) nebo bylo rozhodnuto o věci samé (srov. § 229 odst. 2, 3 o. s. ř.) a nejde ani o usnesením odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, zastaveno odvolací řízení nebo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost (srov. § 229 odst. 4 o. s. ř.). Podání žaloby pro zmatečnost z jiného důvodu, než je vymezen v § 229 o. s. ř., je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno; okolnost, že žaloba nebyla zamítnuta pro nepřípustnost, nýbrž pro nezaplacenou soudního poplatku, není podstatná.
9. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k žalovanému – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1391/2024, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2619/2023, ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3008/2024, ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 23 Cdo 3535/2024, a ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 21 Cdo 151/2025).
10. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaný procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020)
11. Žalovaný spolu s dovoláním opětovně vznesl námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu 5 Co Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jeho odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
12. Námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu obsaženou v podáních ze dne 29. 7. 2025 a ze dne 7. 8. 2025 pak žalovaný odůvodnil tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“. Dovolatel v těchto svých podáních jen cituje text zákona, aniž by jakkoliv specifikoval (či alespoň naznačil) důvody, pro které by měli být tito soudci vyloučeni z projednávání věci. Takto nekonkretizované námitky podjatosti přitom podávají v řízení opakovaně. Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjatosti považuje za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto ani k této námitce nepřihlížel.
13. Žalovaný v podání ze dne 7. 8. 2025 podal návrh na „zjištění a prohlášení nicotnosti usnesení 21 Cdo 1784/2025-65, neboť nejprve mělo a musí být pravomocně rozhodnuto o obsahu mého objektivně důvodného výše uvedeného podání ze dne 29. 7. 2025, když v zájmu právní jistoty, opatrnosti a předejití vzniku dalších již tak objektivně nezákonnými, protiústavními a zjevně účelovými/zákeřnými postupy a rozhodnutími již v příčinném důsledku se sílící intenzitou způsobených škod a újem (…)“. V první řadě je třeba připomenout, že k doručení předmětného usnesení dovolacího soudu žalovanému došlo dne 23. 7. 2025, k doručení návrhu žalovaného soudu došlo dne 7. 8. 2025. Návrh dovolatele na „zjištění a prohlášení nicotnosti usnesení“ soud posoudil dle obsahu jako návrh na opravný prostředek proti rozhodnutí, nicméně jak byl dovolatel poučen, proti usnesení není opravný prostředek přípustný. Nad uvedené lze dodat, že odůvodnění předmětného návrhu je zcela nejasné. Vzhledem k uvedenému je třeba návrh žalovaného posoudit rovněž jako obstrukční a tudíž nepřípustný.
14. Protože dovolatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2025, č. j. 21 Cdo 1784/2025-65, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 3. 2025, č. j. 5 Co 23/2025-50, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 9. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu