Plný text
21 Cdo 1927/2017-406
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem v [adresa] za účasti 1) Unicoop spol. s r. o. v likvidaci se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v [adresa] 2) J. V., zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem v Horoměřicích, Malá č. 967, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 27 C 3/2010, o dovolání žalobce a J. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2016 č. j. 4 Co 95/2016-328, takto:
I. Dovolání žalobce a J. V. se odmítá. II. Žalobce a J. V. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit Unicoop spol. s r. o. v likvidaci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Žižlavského, advokáta se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce a J. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 2016 č. j. 4 Co 95/2016-328 není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (napadené usnesení odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci – vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015 č. j. 21 Cdo 3207/2014-287) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Námitky, jimiž dovolatelé uplatnili jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [namítají-li, že Nejvyšší soud „pochybil, když řešil otázku procesního práva, aplikaci výsledku vkladového řízení z roku 2003 v řízení ke vkladu z roku 2007, před vyřešením předběžné otázky hmotného práva, právní hodnotu řízení ke vkladu z roku 2003“, a že „zcela pominul otázku nicotnosti správního aktu Katastrálního úřadu Praha-město z 10. 12. 2003 č. j. V-35042/2003/SY, ačkoliv žalobci tuto skutečnost již namítali ve vyjádření k dovolání dne 20. 3. 2014,“ a vytýkají-li odvolacímu soudu, že v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu je uváděno podání účastníka Unicoop spol. s r. o. v likvidaci ze dne 14. 3. 2016, které „dovolatel“ neobdržel a nemohl na něj reagovat, že postup soudu není v souladu s procesními předpisy a že byla porušena zásada rovnosti účastníků v řízení], nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Namítají-li dovolatelé, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v řízení podle části páté o. s. ř. nemůže soud zaujmout stanovisko ohledně jiného rozhodnutí katastrálního úřadu, a dovozují-li, že „nic nebránilo kterémukoliv soudu posoudit jako předběžnou otázku nicotnosti správního aktu – rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu z roku 2003“, pak přehlížejí, že odvolací soud – ačkoliv v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se mýlí, má-li za to, že soud činný v řízení podle části páté o. s. ř., v němž projednává návrh na vklad podle „návrhu projednaného katastrálním úřadem v řízení sp. zn. V-26486/2007“, může jakkoliv zaujmout stanovisko ohledně jiného rozhodnutí katastrálního úřadu, již pravomocného, proti němuž nebyla podána žaloba podle části páté o. s. ř., a dospět k případnému závěru o nesprávnosti původního rozhodnutí či jeho nicotnosti – v odůvodnění svého rozhodnutí „nad rámec uvedeného“ dále konstatoval, že rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 10. 12. 2013 č. j. V-35042/2003/SY obsahuje náležitosti z hlediska formálních i věcných požadavků, že podle názoru odvolacího soudu není opory pro závěr, že se jedná o rozhodnutí nicotné, a že nesouhlas navrhovatele vkladu s obsahem pravomocného rozhodnutí včetně důvodů zamítnutí návrhu na vklad za stavu, kdy navrhovatel nevyužil zákonné cesty k docílení změny rozhodnutí cestou jeho zrušení a nahrazení novým rozhodnutím soudu, tak nemůže být důvodem pro opětovné projednání věci v novém vkladovém řízení na základě tvrzení, že se jedná o rozhodnutí nicotné (s žalobcem vznesenou námitkou nicotnosti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu z roku 2003 se tedy odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce a J. V. podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2017
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu