Plný text
21 Cdo 1980/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce P. J., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované České republice - Vězeňské službě ČR, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o 167.427,50 Kč s příslušenstvím, za účasti JUTA a.s., se sídlem ve [adresa] IČO [IČO], jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 238/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. února 2016 č.j. 20 Co 432/2015-185, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.2.2016 č.j. 20 Co 432/2015-185 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je – též za situace, kdy dovolatel připouští, že v rozporu s poučením vyřadil bezpečnostní spínač a jednou rukou vkládal do stroje „dutinky“ - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem prokáže-li, že škoda byla způsobena tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že porušení těchto předpisů bylo jedinou příčinou škody srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.1996 sp. zn. 2 Cdon 1265/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 34, roč. 1997, k otázce poučování zaměstnance a jeho formy srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 2886/2013, a k otázce tzv. předvídatelnosti soudního rozhodnutí srov. část odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 476/2015 a z poslední doby zejména usnesení Ústavního soudu ze dne 7.6.2016 sp. zn. II. ÚS 3339/15] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posuzována jinak.
V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj. skutečnost, že po opravě pístnice nedošlo ke změně funkce a bezpečnosti lisu, že na chod lisu a jeho bezpečnost provedená výměna pístnice neměla žádný vliv), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.