Plný text
21 Cdo 2117/2017-261
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) V. P., 2) V. F. a 3) J. P., všem zastoupeným JUDr. Jarmilou Čermákovou, advokátkou se sídlem v Jaroměři, Husova č. 112, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 15 C 187/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. prosince 2016, č. j. 21 Co 256/2016-232, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.350,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jarmily Čermákové, advokátky se sídlem v Jaroměři, Husova č. 112.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.12.2016, č.j. 21 Co 256/2016-232, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o důvodnosti vydědění žalobce zůstavitelkou R. H., zemřelou dne 15.1.2015, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce trvalého neprojevování opravdového zájmu potomka o zůstavitele způsobem neodpovídajícím řádnému chování potomka k rodiči srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008; rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.9.2009, sp. zn. 21 Cdo 1912/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 78, ročník 2010, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2013, sp. zn. 21 Cdo 705/2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
K námitce dovolatele týkající se nákladů řízení, dovolací soud dodává, že odvolací soud správně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i v této části, neboť soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. (zásadou úspěchu věci). Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je určení, zda tu je dědické právo, je úspěch ve věci obecně poměřitelný okolností, zda žalobce je shledán dědicem po zůstaviteli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2017, sp. zn. 21 Cdo 679/2016). Nebylo-li určeno, že dovolatel je dědicem zůstavitelky (jak se domáhal žalobou), nelze dospět k jinému závěru, než že ve věci dovolatel úspěch (ani poloviční) neměl.
V části, v níž dovolatel navíc uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [zejména vznáší-li dovolatel výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) rozhodující, tj. že žalobce trvale neprojevoval o zůstavitelku opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl ve smyslu ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, a proti hodnocení důkazů soudy (zejména důkazů výpověďmi svědků), a dovozuje-li na základě svých vlastních skutkových zjištění odlišný právní názor], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Dovolací soud dodává, že nebyly shledány ani předpoklady pro vyhovění návrhu dovolatele na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23.8.2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu