Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské↪ 1× citováno

Ústavní stížnost IV. ÚS 3321/17 (podána 23. 10. 2017): výsledek zatím nemáme k dispozici.

Spisová značka

21 Cdo 2199/2017

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2017-07-25Zpravodaj: JUDr. Jiří DoležílekECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2199.2017.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Jiřího Doležílka (předseda), JUDr. Zdeňka Novotného, JUDr. Mojmíra Putny

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

21 Cdo 2199/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Národního muzea, příspěvkové organizace se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bursíkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Mgr. M. Z., zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1055/1, o 444 553 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 8 C 246/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2017 č. j. 23 Co 250/2015-177, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017 č. j. 23 Co 250/2015-177 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu, které vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, jenž byl – přímo v této věci - vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2016 č. j. 21 Cdo 740/2016-162, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 21 Cdo 839/2015 a v něm vyjádřený právní názor, že při zvažování „dobré víry“ zaměstnance (§ 331 zákoníku práce) při přijetí náhrady mzdy od zaměstnavatele z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru (§ 69 odst. 1 zákoníku práce) je třeba vzít v úvahu, zda v době poskytnutí náhrady již uplynula lhůta k podání dovolání nebo k uplatnění ústavní stížnosti proti rozsudku soudu, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti rozvázání pracovního poměru] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2017 JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací