Plný text
21 Cdo 2306/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po B. P., za účasti 1) Ing. M. P., zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v [adresa] 2) J. A., zastoupeného Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se sídlem v [adresa] 3) Mgr. J. D., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 437/2010, o dovolání Ing. M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č.j. 24 Co 355/2010-212, takto:
Dovolání Ing. M. P. se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.12.2010 č.j. 24 Co 355/2010-212, kterým bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21.9.2010 č.j. 34 D 437/2010-178 potvrzeno ve výroku, jímž bylo určeno, že Mgr. J. D. není "dědičkou zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8.6.2009", a kterým bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21.9.2010 č.j. 34 D 437/2010-178 zrušeno ve výroku, jímž bylo určeno, že J. A. není "dědicem zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8.6.2009" a věc v tomto rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení, podala Ing. M. P. dovolání.
K dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu není Ing. M. P. oprávněna (subjektivně legitimována), neboť jím bylo ve smyslu ustanovení § 175k odst. 1 občanského soudního řádu rozhodnuto o tom, že v řízení dále nebude jednáno jako s "dědičkou zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8.6.2009" s Mgr. J. D., a rozhodnutí soudů o dědickém právu Mgr. J. D. se tedy nedotklo právní sféry dovolatelky. P. I.. M. P. nemůže mít (objektivně vzato) žádný skutečný zájem, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v této části zrušeno, Nejvyšší soud ČR její dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), který je třeba v projednávané věci - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - použít i v současné době, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu vydané přede dnem 1.1.2013, odmítl.
Dovolání Ing. M. P. proti zrušovacímu výroku usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť jím odvolací soud nerozhodl ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.9.2007 sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, které bylo uveřejněno pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008). Dovolání Ing. M. P. proti tomuto výroku usnesení odvolacího soudu proto Nejvyšší soud ČR odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2013
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu