Plný text
21 Cdo 2358/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce JUDr. J. S., zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Veleslavínova č. 59/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru po povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 15/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014 č.j. 62 Co 374/2014-257, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22.3.2012 č.j. 21 C 75/2001-85, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.11.2012 č.j. 62 Co 253/2012-102, byla povolena obnova řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 75/2001, ve kterém byla rozsudkem ze dne 28.8.2008 č.j. 21 C 75/2001-43 zamítnuta žaloba na neplatnost výpovědi dané žalobci dopisem žalované ze dne 27.2.2001 č.j. ZP 2482/01-HK-01.
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8.4.2014 č.j. 21 C 15/2013-213, kterým byl návrh žalobce na změnu rozsudku ze dne 28.8.2008 č.j. 21 C 75/2001-43 zamítnut, bylo usnesením Městského soudu ze dne 26.11.2014 č.j. 62 Co 374/2014-257 potvrzeno.
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.11.2014 č.j. 62 Co 374/2014-257 odvíjející přípustnost dovolání z „rozporu podané výpovědi s dobrými mravy“ není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/1999, popřípadě odvolatelem zmiňovaný rozsudek ze dne 15.4.2010 sp. zn. 21 Cdo 1288/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2013 sp. zn. 1582/2012, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu, k otázce skončení pracovního poměru více právními úkony rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2001 sp. zn. 21 Cdo 2647/2000] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Z dovolání (jeho obsahu) vyplývá že jsou v něm však převážně uplatněny jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (podstatou námitek odvolatele je jeho nesouhlas se skutkovým závěrem soudů, že nebylo prokázáno, že by zaměstnavatel zneužil svého práva a že „cílem organizační změny celé žalované, jejího ústředí a všech poboček, kde byla zrušena právní oddělení, musela být sankce za kritické vystoupení žalobce“, a že tedy „není proto žádná příčinná souvislost mezi chováním žalobce a organizační změnou uvažovanou od poloviny roku 2000“, dovolatel předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. srpna 2015
JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu