Plný text
21 Cdo 2372/2017-238
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce L. P., zastoupeného JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované M. H., zastoupené Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem se sídlem v Plzni, U Radbuzy č. 429/4, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 28 C 77/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. ledna 2017, č. j. 11 Co 475/2016-193, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Záraze, advokáta se sídlem v Plzni, U Radbuzy č. 429/4.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24.1.2017, č.j. 11 Co 475/2016-193, podle ustanovení § 243c o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vytýká-li odvolatel odvolacímu soudu zejména, že se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, který zamítl jako „nadbytečné“ jeho návrhy na provedení důkazů lékařskou dokumentací, výslechy sester a lékařů a grafologickým znaleckým posudkem, příp. revizním znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, a zpochybňuje-li tedy správnost a úplnost skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), a proto v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele, jíž vystihuje zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o.s.ř. (namítá-li, že odvolací soud „jednání o odvolání neodročil, i když o to pro svou nemoc požádal“), neboť v této části rovněž neuplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o.s.ř. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – jen tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není.
Napadá-li nadto dovolatel i závěr odvolacího soudu o existenci okolností konkrétního případu, za nichž soud není povinen akceptovat nemoc účastníka řízení jako důležitý důvod pro odročení jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., je z odůvodnění napadeného rozsudku (z něhož mimo jiné vyplývá, že žalobce žádal odvolací soud o odročení nařízeného jednání opakovaně, že byl jako účastník řízení vyslechnut již soudem prvního stupně, že nenavrhoval k důkazu svůj opětovný výslech, že odvolací soud neměl v úmyslu důkaz výslechem žalobce provést, neboť neprováděl při jednání ani jiné důkazy, a že navíc žalobce byl v řízení zastoupen advokátem) zřejmé, že odvolací soud vycházel při posouzení této otázky z ustálené judikatury soudů (k záměrným procesním obstrukcím srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 2009, nebo dále například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.5.2017, sp. zn. 20 Cdo 654/2017), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že nebyly shledány předpoklady pro vyhovění návrhu dovolatele na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 23.8.2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. listopadu 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu