Plný text
21 Cdo 2389/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. O. Z., zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované ECOINVEST PŘÍBRAM, s.r.o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, 28. října č. 184, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 125/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. února 2016 č.j. 23 Co 4/2016-196, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Antonína Janáka, advokáta se sídlem v Příbrami I, náměstí T. G. Masaryka č. 142.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.2.2016 č.j. 23 Co 4/2016-196 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (z hlediska uplatněného dovolacího důvodu) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce zkoumání naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru srov. například právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1155/96, uveřejněném pod č. 114 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.11.1998 sp. zn. 21 Cdo 1082/98, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2000 sp. zn. 21 Cdo 318/2000, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.4.2009 sp. zn. 21 Cdo 1118/2008) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.