Plný text
21 Cdo 2408/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. P. Č., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 73/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2016 č.j. 23 Co 19/2016-79, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2016 č.j. 23 Co 19/2016-79 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 2388/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 2305/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu; k otázce zavinění ve formě úmyslu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.2.2004 sp. zn. 21 Cdo 1059/2003) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovozuje-li žalobce, že jednání žalovaného není v souladu s dobrými mravy, vychází též z jiných skutkových okolností, než jaké byly soudy zjištěny. Tímto postupem žalobce nezpochybňuje právní posouzení věci; ve skutečnosti tím napadá skutková zjištění soudů a uplatňuje tak proti rozsudku odvolacího soudu jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. července 2016
JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu