Plný text
21 Cdo 2547/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. J. Š., zastoupeného Mgr. Markem Hylenou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Hexagon Metrology s.r.o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Janem Halamou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 58/32, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 214/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2015 č.j. 23 Co 523/2014-163, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Halamy, advokáta se sídlem v Praze 1, Národní č. 58/32.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.1.2015 č.j. 23 Co 523/2014-163 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, na nichž soud prvního stupně a poté i odvolací soud založil svůj závěr o tom, že v této věci bylo ze strany žalobce prokázáno porušení povinností zvlášť hrubým způsobem podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce; v případě ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce se jedná o právní normu s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Dovolání žalobce není také přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť v otázce posouzení intenzity porušení právních předpisů je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 2298/2013, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod číslem 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. 21 Cdo 3325/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.