Plný text
21 Cdo 2584/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce OLEO CHEMICAL, a. s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupeného JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému RAVAK a. s. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupenému Mgr. Jiřím Sixtou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Husova č. 240/5, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 7/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. ledna 2015 č. j. 30 Co 447/2014-244, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Sixty, advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Husova č. 240/5.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 1. 2015 č. j. 30 Co 447/2014-244 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce neplatnosti smlouvy uzavřené akciovou společností, jejímž obsahem je zajištění závazků některé z osob uvedených v ustanoveních § 196a odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, pro nedostatek předchozího souhlasu valné hromady srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 3335/2006, který byl uveřejněn pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3694/2012 a zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 4099/2014, v němž tento soud dospěl k závěru, že ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obchodního zákoníku se nevztahují na případy, kdy akciová společnost neposkytuje zajištění závazků osob uvedených v těchto ustanoveních, ale kdy smlouvou o zajištění závazků uzavřenou s některou z těchto osob zajišťuje svou pohledávku vůči této osobě, a že k uzavření takové smlouvy proto není třeba předchozího souhlasu její valné hromady; k otázce neplatnosti smlouvy o úvěru pro nedostatek předchozího souhlasu valné hromady akciové společnosti ve smyslu ustanovení § 196a odst. 1 a 2 obchodního zákoníku za situace, kdy smlouvu za akciovou společnost podepsaly osoby, které byly jejími jedinými akcionáři a zároveň členy jejího statutárního orgánu, srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1780/2008, který byl uveřejněn pod č. 118 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. srpna 2015
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu