Usnesení↪ 9× citováno

Spisová značka

21 Cdo 2647/2009

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2010-07-07ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2647.2009.1
Další údaje
Předmět řízení: Náhrada škody zaměstnancem

Právní věta

⚠ Generováno AI

Škoda spočívající ve zmenšení majetkové podstaty zaměstnavatele nevzniká již vznikem či vykonatelností jeho závazku k úhradě pokuty, ale až jejím skutečným zaplacením. Zaměstnavatel proto může po zaměstnanci požadovat náhradu škody teprve po splnění tohoto závazku. Námitky směřující pouze proti skutkovým zjištěním nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

21 Cdo 2647/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce EURO ÚSTÍ s.r.o. se sídlem v [adresa] zastoupeného Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovaným 1) E. E., a 2) A. Š., o 237.062,- Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 14 C 33/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2008 č.j. 16 Co 191/2007-357, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst.2 o.s.ř.):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2008 č .j. 16 Co 191/2007-357, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 5. 2007 č. j. 14 C 33/2003-307 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba „v rozsahu, ve kterém požaduje žalobce po 1) žalované zaplacení částky 118.531,- Kč, a ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba „v rozsahu, ve kterém požaduje žalobce po 2) žalované zaplacení částky 118.531,- Kč“), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (dovolatel totiž podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází a současně v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry – zejména, že „prokázal, že žalované měly vytvořeny podmínky k tomu, aby splnily svou povinnost vyplývající z jejich pracovního poměru“, tedy „hradit platby pojistného za žalobce“ - na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci) - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].

K námitce, že již „vznikem závazku (nikoli až jeho zaplacením) došlo k újmě v majetkové sféře žalobce vyjádřitelné v penězích“, lze uvést, že otázkou existence škody spočívající ve zmenšení majetkové podstaty poškozeného se již soudní praxe v minulosti zabývala, a zaujala stanovisko, že ke zmenšení majetkové podstaty žalující organizace nemohlo dojít již okamžikem, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o uložení pokuty, nýbrž teprve tehdy, kdy z majetkových prostředků organizace byla pokuta uhrazena příslušnému úřadu. Samotný závazek, i když je vykonatelný, nemůže být škodou ještě před jeho splněním už také proto, že není jisto, zda k majetkové újmě vůbec dojde. Žalující zaměstnavatel může tedy žalovat svého zaměstnance o náhradu škody teprve tehdy, až sám splní svůj závazek vůči příslušnému úřadu – v tomto případě Okresní správě sociálního zabezpečení Děčín - (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15. 6. 1973 sp.zn. 5 Cz 23/73, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1974, pod č. 32. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit, a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.

Protože dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným 1) a 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. července 2010

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací