Plný text
21 Cdo 2694/2017-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně E. A., zastoupené Mgr. Václavem Žaludem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Městské části Praha 2 se sídlem [adresa] IČO [IČO], o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 5/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2017 č. j. 62 Co 431/2016-140, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2017 č. j. 62 Co 431/2016-140 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 246/2008, který byl uveřejněn pod č. 108 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 572/2011 a v nich vyjádřený právní názor, že ustanovení § 133a odst. 1 o. s. ř. nelze vykládat tak, že by se „přesunutí“ důkazní povinnosti na druhého účastníka (zaměstnavatele) týkalo celého tvrzení účastníka o jeho diskriminaci; zaměstnanec v soudním řízení musí nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ním skutečně bylo zacházeno znevýhodňujícím způsobem, neprokáže-li toto tvrzení, nemůže v řízení uspět; usnadnění důkazní situace ve prospěch zaměstnance se v ustanovení § 133a odst. 1 o. s. ř. projevuje pouze v tom, že stačí, aby zaměstnanec tvrdil, že toto znevýhodňující jednání (bude-li z jeho strany prokázáno) bylo motivováno některým ze zákonem stanovených diskriminačních důvodů, aniž by byl dále povinen tuto motivaci prokázat, neboť ta se předpokládá, ovšem je vyvratitelná, prokáže-li se v řízení opak] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nesouhlasí-li dovolatelka se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že se jí nepodařilo prokázat, že s ní bylo při rozvázání pracovního poměru ve zkušební době zacházeno znevýhodňujícím způsobem, a zpochybňuje-li tento závěr tvrzením, že její pracovní výkonnost byla dostatečná, že jí nedostatky v tomto směru nebyly žalovanou vytýkány a že její nadřízený hodnotil pracovní výkon zaměstnankyně U. pracující na stejné pozici „podstatně negativněji“ než pracovní výkon žalobkyně, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je – jako jediný přípustný - uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.; takové námitky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. října 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu