Plný text
21 Cdo 2917/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Bc. D. S., zastoupeného JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalované Českým centrům, příspěvkové organizaci, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Vojtěchem Komínkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Tylovo náměstí č. 699/1, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 234/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2016, č. j. 23 Co 62/2016-164, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2016, č. j. 23 Co 62/2016-164, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, když za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce - za omluvitelnou (a o takovu překážku ani okolnost se v daném případě s ohledem na okolnosti případu - jak správně dovodily soudy obou stupňů - nejednalo)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [namítá-li jiné vady řízení před soudy (že „Rozsudek nebyl rozeslán, resp. doručen, soudem I. stupně v předem přislíbené lhůtě“, že „Rozsudek nebyl při svém ústním vyhlášení řádně a v dostatečném rozsahu odůvodněn“, že „soud měl účastníky informovat o tom, že zákonná 30 denní lhůta byla předsedou soudu prodloužena, vč. uvedení informace o délce takového prodloužení“, že „Usnesení odvolacího soudu je částečně nepřezkoumatelné, neboť se odvolací soud nezabýval všemi odvolacími důvody uvedenými v odvolání“), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2016 JUDr. Mojmír P u t n a
předseda senátu