Plný text
21 Cdo 3105/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Ing. H. H., zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované Základní škole Žďár nad Sázavou, Švermova 4, příspěvkové organizaci se sídlem ve [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Martinem Zobačem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská č. 527/1, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 14 C 175/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. března 2011, č. j. 15 Co 196/2008-111, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst.2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2011, č. j. 15 Co 196/2008-111, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 19. 11. 2007, č. j. 14 C 175/2007-32, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, podle něhož zákon předpokládá podání jiné žaloby, než žaloby na určení trvání pracovního poměru, a proto nelze dovodit, že by byl naléhavý právní zájem na žalobě na určení trvání právního vztahu, je v souladu s ustálenou judikaturou soudů [srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5008/2008, podle něhož, i když zaměstnanec oznámil zaměstnavateli ještě před uplynutím sjednané doby trvání pracovního poměru, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, skončil pracovní poměr účastníků uplynutím sjednané doby vždy, nebylo-li pravomocným rozhodnutím soudu určeno, že nebyly splněny podmínky pro sjednání doby trvání pracovního poměru na dobu určitou delší než dva roky uvedené v ustanovení § 30 odst. 2 a 3 zákoníku práce (vydaným na základě žaloby zaměstnance), popř. nebyla-li zamítnuta žaloba zaměstnavatele požadující určení, že takové podmínky byly splněny] a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu