21 Cdo 3110/2008

Plný text

21 Cdo 3110/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. N., proti žalovanému P. A. K. s.r.o., zastoupenému advokátem, o opravu údajů v zápočtovém listu, o 1.697,98 EUR a o 5.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 126/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. ledna 2006, č. j. 12 Co 31/2006-188, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti výroku usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2006, č. j. 12 Co 31/2006-188, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 5. 2005, č. j. 19 C 126/2004-131, pro opožděnost, není přípustné podle ustanovení § 237, § 238 a § 238a o. s. ř., a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno rozhodnutí soudu prvního stupně (navíc nejde o případ, že by usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto ve věcech v ustanoveních § 238 a § 238a o. s. ř. taxativně vyjmenovaných), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v tomto ustanovení výslovně uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li odvolací soud po provedení potřebných šetření - jako tomu bylo v posuzované věci - podle ustanovení § 218a o. s. ř. odvolání pro opožděnost (obdobně srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu

Plný text

21 Cdo 3110/2008-2

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce V. N., proti žalovanému PP A. K. s.r.o., zastoupenému advokátem, o opravu údajů v zápočtovém listu, o 1.697,98 EUR a o 5.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 19 C 126/2004, o odvolání žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. července 2009, č. j. 21 Cdo 3110/2008-237, takto:

I. Řízení o podání žalobce označeném jako „odvolání“ proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. července 2009, č. j. 21 Cdo 3110/2008-237, se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.).

Funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího občanský soud řád neupravuje; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí dovolacího soudu zastaví Nejvyšší soud České republiky jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod číslem 85, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 139, ročník 2002).

Protože zde není – jak výše uvedeno – soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. července 2009, č. j. 21 Cdo 3110/2008-237, Nejvyšší soud České republiky řízení o tomto podání žalobce zastavil (§ 243c, § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že řízení o jeho podání ze dne 11. 8. 2009 bylo zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. října 2009

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu