Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

21 Cdo 3227/2014

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 18. 11. 2014Zpravodaj: JUDr. Mojmír PutnaECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3227.2014.1
Další údaje
Senát: JUDr. Mojmíra Putny (předseda), JUDr. Ljubomíra Drápala, JUDr. Zdeňka Novotného

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

21 Cdo 3227/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. B., proti žalovanému Odborovému svazu pracovníků dřevozpracujících odvětví, lesního a vodního hospodářství v České republice se sídlem v [adresa] IČO [IČO], o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 60/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 15 Co 23/2011-104, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu) :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2011, č. j. 15 Co 23/2011-104, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2009, č. j. 13 C 60/2007-47, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci žalovaným dopisem ze dne 13. 9. 2006 a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 800,- Kč, a jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 400,- Kč, není ve věci samé přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Dospěl-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) v otázce posouzení počátku a konce běhu dvouměsíční prekluzivní lhůty k uplatnění neplatnosti výpovědi z pracovního poměru uvedené v ustanovení § 64 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), k závěru, že žalobce, který podal žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru u soudu až dne 2. 3. 2007, „neuplatnil svůj nárok u soudu včas“, když počátek běhu této lhůty vázal ke dni 31. 12. 2006, kdy měl skončit pracovní poměr účastníků na základě písemné výpovědi z pracovního poměru ze dne 13. 9. 2006 dané žalovaným žalobci podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce (doručené žalobci téhož dne), a když dovodil, že poslední den této lhůty připadl na den 28. 2. 2007, tj. na den, který byl o dva měsíce později posledním dnem měsíce února roku 2007 (§ 266 odst. 2 zák. práce), rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1982, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1436/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29, roč. 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. listopadu 2014

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací