Plný text
21 Cdo 3369/2017-191
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce V. Z., zastoupeného Mgr. Alenou Tichou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalovanému POBOZAM s. r. o. se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupenému JUDr. Martinem Hankem, advokátem se sídlem v Liberci, Rumjancevova č. 696/3, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 263/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. března 2017 č. j. 30 Co 400/2016-175, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 3. 2017 č. j. 30 Co 400/2016-175 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Závěr odvolacího soudu, podle kterého použití služebního vozidla bez souhlasu zaměstnavatele žalobcem nedosahuje intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kdy by na zaměstnavateli (žalovaném) nebylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby, vyšel-li odvolací soud ze skutkových zjištění, že žalobce byl dlouholetým zaměstnancem žalovaného, který do té doby byl kladně hodnocen a požíval u žalovaného velké důvěry, že důvodem použití služebního vozidla bylo „operativní řešení“ pracovních úkolů na zakázce žalovaného (nejednalo se tedy o zneužití majetku žalovaného k soukromým účelům žalobce) a že jednáním žalobce nevznikla žalovanému škoda, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce právní názory uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo – přímo ve vztahu k ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, který byl publikován pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013; k výjimečnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. 21 Cdo 379/2000 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění soudů o tom, že důvodem nepovoleného použití služebního vozidla bylo „operativní řešení“ pracovních úkolů na zakázce žalovaného, a předkládá-li vlastní skutkový závěr [o tom, že předmětná „černá jízda“ nebyla uskutečněna za účelem splnění nějakých pracovních úkolů, ale za účelem dojednání nástupu na pracovní místo u konkurenční firmy Zámečnictví F., a že – omlouval-li žalobce „černou jízdu“ tím, že musel obstarat zboží (barvu, matice) pro zákazníka žalovaného (STAVO-UNION, stavební spol. s r. o.) – tento zákazník žádné zboží nepožadoval a dílo převzal bez vad či nedodělků], na němž pak buduje své vlastní a od soudů odlišné právní posouzení věci, uplatnil tím jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. března 2018
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu